Brněnský malíř samouk František Richter (1774–1860) byl ve své tvorbě až na malé výjimky věrný Moravě. Nejinak tomu bylo i se zříceninou Cimburku, ležícího ještě dostatečně daleko od zemských hranic s Čechami, aby si jej mohl zařadit do svého seznamu moravských lokalit. V 1. polovině 19. století to zřejmě už nebyl žádný jiný malíř, který by zachytil tehdejší tvář okolí Trnávky. Úzký pruh úrodné krajiny Malé Hané, který svírají svahy okolních vrchovin, lákal pozornost lidí od nepaměti. Z blízkého okolí to dosvědčuje mnoho výšinných hradišť, např. hradiště Hrubé kolo, Mařínské, Mladějovské, Opatovické a Úsobrno. Také vrch nad Městečkem Trnávkou se nachází ve strategické poloze na křižovatce dvou dávných obchodních cest. Jeho poloha tak kolem roku 1300 podnítila Ctibora z Lipnice – prvního moravského člena rodu – ke stavbě hradu nazývaného střídavě Trnávka a podle cimbuří v jeho rodovém erbu také Cimburk (SPURNÝ 1983). Pozoruhodnou výpověď o historickém vývoji v sobě dosud uchovávají také půdorysy Staré Trnávky a mladšího podhradního městečka Nové Trnávky. Nejen pravěká hradiska, ale také staropanský rod pánů z Lipnice (a Cimburka) a jejich hrad upomínají na zašlou slávu kraje, v němž jako by dnes čas ubíhal pomaleji. Přesto je však konejšivý obraz krajiny Richterovy kresby již dávno pryč. Pastevně využitý hradní vrch, jež si dosud uchoval v paměti starousedlíků přiléhavý název Holina[1], některé chalupy Sedmihoří, jako i nedaleký Vránův mlýn s náhonem v popředí obrazu se staly minulostí. Dnes již zalesněný hradní vrch, ale také les Dubovice s vrchem Doubravicí (477 m n. m.) zachyceným jako strmý svah v popředí kresby byly dle dobových map za Richterových časů pastevně využity. Však kde jinde by stovky dobytka – koní, krav a především ovcí – našlo v 19. století svoji píci? Roku 1841 je pro Starou Trnávku uváděno 75 a pro Novou Trnávku dokonce 630 – vrchností pro vlnu chovaných – ovcí (NEKUDA 2002). V té době ještě také nivy oplývaly bohatstvím luk a Třebůvka i Pacovka se v nich přirozeně vinuly. Jak dosvědčuje kresba, překlenuty dřevěnými lávkami a v doprovodu ořezávaných vrb, vytvářely vodní toky i říční ostrovy. Kraj, jenž se dosud Hanou ve svém názvu honosí, oplýval dříve nepochybně více než nyní v různorodosti plodin hojností. Vždyť kdo by dnes u Trnávky čekal chmelnice, a natož vinice? Po těch uváděných v 16. století (NEKUDA 2002) nezůstalo stopy. Že se však plodinám teplých krajů u Trnávky svého času zřejmě dařilo, dosvědčuje dodnes řada stepních druhů rostlin, jimž slunce na svazích dávných pastvin svědčilo. Z nich se uchovaly už jen skromné zbytky na hradbách, skalkách a na lesních okrajích. Vedle pryskyřníku mnohokvětého a nenápadně kvetoucího omanu hnidáku je to především strdivka sedmihradská, stepní tráva okouzlující svými pýřitými lichoklasy. Na strmých svazích Dubovice roste ještě tolita lékařská – rostlina tajemného jména – která tam však nejspíše pamatuje pastviny s roztroušenými porosty hercynských dubohabřin. Nejspíše zejména ty utvářely většinu lesů blízkého okolí, než je od sklonku 18. století začaly nahrazovat dnešní smrkové monokultury.
Text: Petr Halas, Eva Kallabová, Václava Hrubá a Zuzana Špinlerová; fotografie: Petr Halas a Tomáš Koutecký
[1] Rozhovor s Jiřím VONDROU, 2020. Městečko Trnávka č. p. 152. Městečko Trnávka 28. 8.
KUČA, Karel, 1998. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl 3., Kolín–Mi. Libri. Praha. 952 stran.
MACKERLE, Jaroslav, VACOVÁ, Pavla, TOVÁREK, František, 1946. Moravskotřebovský okres. Vlastivěda Jevíčska, Svitavska a Moravskotřebovska. Jevíčko. Knihtiskárna Františka Kučery. Jevíčko. 186 s.
NEKUDA, Vladimír (ed.), 2002. Moravskotřebovsko, Svitavsko. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno. 843 s.
SPURNÝ, František, FIALA, Zdeněk, HOSÁK, Ladislav, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík, 1983. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. II. Severní Morava. Nakladatelství Svoboda. Praha. 357 s.
