Není divu, že se pro svůj půvab i poněkud v ústraní ležící Uherčice staly námětem pro malíře. Roku 1833 se tam sešli přinejmenším hned dva. Na svých cestách jihozápadní Moravou je zachytil brněnský malíř samouk František Richter (1774–1860) [1], a v ještě působivějším akvarelu i vídeňský akademický malíř Georg Scheth (1808–1840). Oba obrazy ztvárněné ve stejné době tak dovolují nahlédnout do obrazotvornosti obou malířů. Působivé sídlo, přestavěné ve 2. polovině 16. století z gotické tvrze v renesanční zámek a v 17. století barokně upravené (HOSÁK a kol. 1981), utváří spolu s venkovskými chalupami a s hospodářským zázemím harmonický celek zasazený do okolní přírody. Pro tuto část Českomoravské vrchoviny budovanou pestrými horninami dyjské klenby je příznačný mírně členitý reliéf s výrazně zaříznutými údolími řek. Zatímco rovinatá rozvodí – jako blízké okolí Uherčic – jsou zemědělsky využitá, na zalesněných svazích údolních zářezů se místy dochovaly přírodě blízké listnaté lesy, pokud nebyly přeměněny ve smrkové monokultury. Převažují mezi nimi hercynské dubohabřiny. Zatímco obraz Georga Schetha odpovídá místu, odkud byl malován, je kresba Františka Richtera komponovaná z více míst. S popředím návesního rybníka malíř zachytil i horizont patrný až z vyšších částí svahu. V popředí kresby s bukolickým námětem zanechali oba malíři svědectví o dobovém krajinotvorném činiteli. O dřívější pastvě dnes v okolí Uherčic svědčí už jen bývalý vrchnostenský ovčinec, náležející tehdy spolu se zámkem rodu Collatů, a také poslední pozůstatky dříve rozsáhlejších luk chráněné v přírodní památce Uherčická louka. Jejich druhové složení dává nahlédnout do podoby dřívější krajiny. Louky s bohatými porosty rdesna hadího kořene, ojedinělými kosatci sibiřskými a zřejmě již vymizelými žluťuchami (lesklou a orlíčkolistou, EKRTOVÁ, EKRT 2008) se dochovaly častěji spíše ve vyšších polohách a v širokém okolí je jen tak nezahlédneme. V roce 1970 se zřítila vlivem zanedbání západní zámecká věž (KREJČOVÁ 2013), přesto se pohled na Uherčice po dvou staletích téměř uchoval, avšak z živé vesnice 1. poloviny 19. století s hospodářským dvorem, lihovarem, pivovarem a ovčincem zůstaly prozatím jen procitající kulisy.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] V katalogu Moravské galerie je uveden název Uherčice – pohled na zámek, František Richter kresbu nazval Schloßs Ungarschütz.
EKRTOVÁ, Ester, EKRT, Libor, 2008. Botanický inventarizační průzkum Přírodní památky
Uherčická louka. České Budějovice, Telč. 24 s. + 3 s. příloh a CD. (uloženo: KÚ
JmK, odbor životního prostředí, detašované pracoviště ve Znojmě).
HOSÁK, Ladislav, ZEMEK, Metoděj, FIALA, Zdeněk, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík, 1981. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Nakladatelství Svoboda. Praha. 364 s.
KREJČOVÁ, Monika, 2013. Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945–1979. [online]. Brno, 2013 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/xbu08/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta.
