Když řeka Svratka u Veverské Bítýšky jednou provždy opouští svou rodnou Vysočinu, definitivně překonává také sníženinu Boskovické brázdy a razí si další údolí Bobravskou vrchovinou směrem k jihozápadu. Krátce nato se do ní zprava vlévá potok Veverka, který teče podél úpatí Bobravské vrchoviny, než se do ní nedaleko nad soutokem se Svratkou hluboce zařízne. Romantickým skalnatým údolím zformuje spolu se Svratkou výrazný ostroh jak stvořený pro stavbu velkolepého hradu. A přesně takový zde měl podle pověsti nechat kolem roku 1059 vystavět moravský údělný knížete Konrád I. Brněnský. Spolehlivé doklady o existenci hradu Veveří jsou až z roku 1213 (HOSÁK a kol. 1981).
Když místo poněkud později, roku 1820, kreslil František Richter, spíše než od západu, ztvárnil hrad Veveří od severu, z levobřežních svahů. Zachytil v popředí louky, které jsou v těch místech i dnes, Svratku s divokým ústím Veverky a hradní vrch s roztroušenými dřevinami. Už za časů Františka Richtera byly severní svahy mapovány jako les. Udržoval si ale pravidelnou pastvou lesostepní charakter. Však jsou v pramenech z 19. století uváděny z hradního vrchu a jeho okolí rostlinné druhy, které později zapojenému lesnímu porostu nedokázaly vzdorovat. Byl to např. dnes velmi vzácný plevel teplých oblastí černucha rolní, stepní čistec německý, hořec křížatý, hořec brvitý, pipla osmahlá a vstavač (rudohlávek) kukačka. Některé z nich ještě najdeme na nedalekých skalních stepích, pokrývajících výchozy rokytenských slepenců, ale mnohé ani tam již nerostou. Bohatství flóry tehdy přispívaly i aluviální louky. Nevíme o jejich druhovém složení mnoho. Avšak pouhá zmínka o toliji bahenní, která řeku doprovázela od pramenů až k hradu Veveří, dává tušit, že žádné podobné u Svratky už nikde nenajdeme.
Členitý reliéf hradního vrchu a kopců na horizontu, které František Richter z blízkosti řeky nemohl vidět, budují granodiority. Jejich siluetu ale mohl opravdu spatřit od západu, někde ve vyšších částech protilehlých svahů. Vytvořil tak líbivou, mírně komponovanou kresbu podstatných částí okolí hradu za cenu drobné ztráty autentičnosti.
Záběr na hrad od jihu kreslil František Richter ve skutečnosti od jihozápadu, z plošiny nad Hradní strání. Pohledem na nejstarší část hradu s břitovou věží zachytil malíř vpravo údolí potoka Veverky a jeho vyústění do údolí Svratky. Pozadí rámují Podkomorské lesy. Úplně vlevo je svah s tratí Lipová a v pozadí se zvedá vrch Trnůvka (441 m n. m.). Díky členitosti reliéfu a skalnatým svahům údolí Svratky se i na převážně granodioritovém podloží brněnského masivu vytvořila různorodá společenstva. Dodnes se v listnatých přírodě blízkých lesích střídají dubohabřiny s doubravami a suťovými lesy. Druhově nejcennější společenstva jsou chráněna v PP Kůlna.
Zejména skalní výchozy pomohly udržet cennou světlomilnou flóru. Na jaře je pravidelně rozzáří žlutě kvetoucí dříny jarní a v létě se ze skal uklánějí růžové květy česneku šerého horského.
Text a fotografie: Petr Halas
DIETRICH, David Nathaniel Friedrich, 1870. Forst flora oder Abbildung und Beschreibung der wildwachsenden Bäume und Sträucher sowie der nützlichen und schädlichen Kräuter. Svazek III. Wilhelm Baensch. Dresden.
HOFFMANN, Carl, 1884. Botanischer Bilder-Atlas nach De Candolle’s natürlichem Pflanzen-System. Stuttgart: Julius Hoffamnn. 207 s.
HOSÁK, Ladislav, ZEMEK, Metoděj, FIALA, Zdeněk, PAVEL, Jakub, JANÁČEK, Josef, KOTEK, Ludvík, 1981. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1., Jižní Morava. Nakladatelství Svoboda. Praha. 364 s.
