Nevšední a pozoruhodný pohled na hrad Buchlov zachytil roku 1834 brněnský malíř samouk, původním povoláním ranhojič, František Richter (1774–1860). Jeho pohled „od západu“, přesněji spíše od jihozápadu, dnes přes clonu hustého lesa jen tak neuvidíme. František Richter obvykle své záběry komponoval pohledy z více míst, zvýrazňoval, nebo naopak upozaďoval daleký horizont a do popředí někdy umísťoval objekty, které nebyly reálné. Také v záběru na Buchlov využil svoji obrazotvornost. Nejen, že hrad – jak to obvykle prováděl s hlavními objekty pozornosti – zveličil, neshoduje se v některých detailech se skutečností. Záhadou zůstavají i svahy Buchlova pastevně využité až k úpatí v údolí Buchlovického potoka. Dokonce i popředí, kde malíř mohl stát je bezlesé. Ačkoliv byl hradní vrch jako mnohé jiné odlesněn, ve spodních částech svahů i staré mapy vyznačují les. František Richter využíval rozmanitá popředí ke zvelebení svých záběrů. Mnohdy si je i vymyslel. Avšak v záběru na Buchlov, přibližně z míst, odkud mohl záběr také ztvárňovat, se nachází nápadně podobný opuštěný lůmek.

Ačkoliv malíř nastoluje otázku důvěryhodnosti své kresby, je jisté, že využil skutečných námětů v krajině okolí Buchlova. Je otázkou, zda se předlohou roztroušených soliterních stromů staly spíše duby, nebo buky, které jistě dotvářely charakter pastevně využitých vrcholových částí hradního kopce. Ty v podrostu dnešního lesa dosvědčuje bylinný podrost chudý na konzervativní lesní druhy, které by se v dřívějších pastvinách nejspíše neudržely.

Text a fotografie: Petr Halas