S Františkem Richterem (1774–1860) stojí zato toulat se minulostí. Vedle pohádkového záběru do starosvětského městečka od západu v obrazu Hrad Bítov ze zadní strany (1832) zachytil hrad také od jihu. Právě tam se v ústí Želetavky do Dyje otevírala přírodní brána do starého Bítova. Strážila ji po staletí nezaměnitelná „skalka“, jíž přisoudil bělavý trus dravých ptáků hanlivé pojmenování[1]. Vlevo (v pravobřeží Želetavky) se zvedá vrch Sedlisko (455 m n. m.), na jehož svazích v místech nazývaných Sedlíško leží hřbitov starého Bítova. Pravobřežní svahy nad skalkou a na hradním vrchu byly za malířových časů vypásané a holé, utvářené rostlinami skal a stepí. Hodnověrnost kresby dokládají i detaily. Mlýnský náhon doprovázený seřezávanými vrbami nebo budovy hradního zázemí, které se nedochovaly, potvrzují i dobové mapy. Převýšení horizontu si malíř ale výrazně umocnil.

Půvab krajiny Richterovy doby utrpěl zalesněním pastvin a zatopením údolí. Je tak nasnadě, že s úbytkem malebnosti hradního vrchu šlo ruku v ruce i jeho druhové bohatství. Navzdory zavedení smrku a borovice přispívá dosud kouzlu okolí Bítova i vysoký podíl přírodě blízkých listnatých lesů, zvláště když v nich podzim zahraje svými barvami. Však také František Richter naznačil koruny stromů oblými křivkami. Na svazích je dosud tvoří především hercynské dubohabřiny a suťové lesy. U Bítova je zkrášluje pro jihozápadní Moravu typický a jinak vzácný brambořík nachový. Vliv nepříliš vzdálených Alp prozrazuje také žlutokvětá šalvěj lepkavá, jinak u nás rostlina především „typicky“ karpatská. Zajímavé jsou i horské druhy. Na stinných svazích lze zahlédnout věsenku nachovou. Zvláště pozoruhodný je v Bítově horský kerblík lesklý. Typické pro starosvětskou hercynskou krajinu jsou původní (boreokontinentální) bory. Nejenže v nich umí vítr nejkrásněji zašumět a paprsky slunce zavonět pryskyřicí, sem tam v nich na kyselých granulitech ještě zrůžoví i vřes a zamodrají se pavince.

Text: Petr Halas; fotografie: Petr Halas, Josef Ptáček a Tomáš Koutecký

[1] Název „Posraná skalka“ pamatuje rodačka ze starého Bítova Jarmila PLOČKOVÁ, která zaznamenala vzpomínky starších pamětníků. Rozhovor s Jarmilou PLOČKOVOU, 2022. Bítov, chata Bítov č. p. 111, resp. 311. Bítov 12. 8.