Snad nejmalebnějším místem na středním toku Svratky na Českomoravské vrchovině je Doubravník. Starobylé městečko s neopomenutelným vegetačním názvem je jmenované poprvé v listině z roku 1208[1]. Jeho historie je spojena s poněkud tajemným klášterem sester augustiniánek, založeným ještě dříve[2] než proslulá Porta coeli v Předklášteří (HRÁDEK a kol. 2008). Pohled na Doubravník z levobřežních svahů nad Svratkou, kde jej František Richter opakovaně maloval při pohledu k jihu, zůstává i po dvou staletích v základních rysech podobný. Je to také díky tomu, že je městečko omezeno řekou a sevřeno strmými údolními svahy. Nalevo jsou to svahy Pláňavy, tehdy ve spodní části odlesněné a zemědělsky využívané, vpravo se zvedá výrazný vrch Bozinka (448 m n. m.) s kaplí sv. Maří Magdaleny. Za kostelem se však krajina otevírá do výrazného prolomu, v němž se dosud uchovaly pozůstatky mořských vápnitých jílů (téglů). Je překvapující, že si řeka Svratka zahloubila vlastní hluboké údolí přes Prudkou až k Borači, aniž by využila této sníženiny. Živá příroda dostala v okolí Doubravníku mnoho příležitostí. I geologické podloží je různorodé. Od západu do území zasahuje pestré svratecké krystalinikum, od východu svratecká klenba. Převažují ortoruly a svory, střídané polohami krystalických vápenců a amfibolitů. Místy se uchovaly zbytky sprašových návějí. K půvabu okolí Doubravníku, zvláště když se na podzim zbarvuje listí, přispívá i vysoký podíl přírodě blízkých listnatých lesů. Tvoří je zejména hercynské dubohabřiny, na strmých svazích suťové lesy, vzácněji acidofilní teplomilné doubravy a na mělkých půdách suché acidofilní doubravy, které místy přecházejí až ve vegetaci skal. Z cennějších nelesních společenstev se dosud uchovaly četné plochy (acidofilních) suchých trávníků. Poněkud jižnější poloha, větší rozsah zemědělské půdy a příhodnější kombinace vlastností reliéfu a podloží podmínily celkově „teplomilnější“ charakter rostlinstva okolí Doubravníku, než má nedaleká Nedvědice. Vždyť i svahy Vinohradu (529 m n. m.), dnes zalesněné, pod nimiž František Richter ztvárnil Doubravník, byly ve středověku terasovitě upraveny k pěstování vinné révy (HRÁDEK a kol. 2008), a to ještě vůbec ne nejvýše[3] v povodí Svratky. Na dvou téměř identických obrazech zachytil František Richter cestu z Černvíru okolo řeky. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, ztvárnil malíř popředí poměrně věrně, jak dokládají staré mapy. Dnes je řeka v těchto místech napřímená. Za zákrutem tehdy cesta pokračovala přes dřevěnou krytou lávku, která se v úplnosti nedochovala. Městu vévodil jako i dnes kostel Povýšení svatého Kříže, s jehož stavbou započal Jan z Pernštejna roku 1535. Zatímco jeho románský předchůdce byl postaven z načervenalých arkóz Boskovické brázdy (HRÁDEK a kol. 2008), podobně jako Porta coeli v Předklášteří, byl nynější pozdně gotický chrám postaven z bílého nedvědického mramoru. Před kostelem je v obrazech dobře patrná dvoupatrová fara, vlevo od ní vysoká budova koželužny a za ní rázovité měšťanské domy na náměstí. Pozornost na obrazech poutají rozsáhlé plochy políček a pastvin na Pláňavách i na Bozince. Dnes jsou totiž zarostlé dřevinami. Les byl tehdy ponechán jen v obtížně dostupných horních částech svahů. Byl zřejmě více prosvětlen a umožňoval přežívání rostlin, které od té doby vymizely. Byly to v literatuře 19. století (FORMÁNEK 1887, 1896) uváděné druhy medovník meduňkolistý (lidově doubravník), zimozelen okoličnatý a snad z lesních okrajů i střevíčník pantoflíček. Lilii zlatohlavou lze potkat vzácně dodnes. Ještě i dosud jsou suché trávníky u Doubravníku zajímavé. Roste v nich stepní vousatka prstnatá, stále lze vidět, už v 19. století zmiňovaný, vzácný vstavač osmahlý. Modřenec chocholatý a teplomilný jetel červenavý již ale zřejmě vyhynuly. Zapomenout by byla škoda na čertkus luční, modře kvetoucí kytičku pozdního léta. Ještě před několika desítkami let rostl v sadech u vlakového nádraží[4]. V této části Vysočiny nebyl ani tehdy samozřejmostí.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Podle novějších bádání pochází listina údajně z poloviny 13. století (HRÁDEK a kol. 2008).
[2] Kdy byla založena Porta coeli
[3] Pozůstatky vinohradů výše v povodí Svratky se nacházejí ještě v okolí Býšovce, Nedvědice a Vrtěžíře. Rozhovor s Mojmírem HRÁDKEM, 2022. Nový Lískovec, Svážná. Brno 17. 3.
[4] Sdělení tišnovského popularizátora přírodovědy a výtvarného umění Jana Laciny (1944–2020).
FORMÁNEK, Eduard, 1887. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 1. Moravská akciová tiskárna. Brno. 864 s.
FORMÁNEK, Eduard, 1896. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 2. Moravská akciová tiskárna. Brno. 609 s. (865–1474) + rejstřík.
HRÁDEK, Mojmír, LACINA, Jan, SADÍLEK, Jaroslav, ŠTARHA, Ivan, VITÁKOVÁ, Alena, 2008. Doubravník v dějinách 1208–2008. Doubravník. 348 s.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
VIETZ, Ferdinand Bernhardt, KENDL, Joseph Lorenz, EDERSCHEN, Joseph, SCHALBAECHER, Joseph; ALBRECHT, Ignatz, 1800–1822. Icones plantarum medico-oeconomico-technologicarum cum earum fructus ususque descriptione. Wien. 10 dílů a 1 dodatek.
