Netradičním způsobem zkoumání historie krajiny je využití kombinace starých literárních údajů o flóře, obrazů krajiny, starých map a případně i pomístních názvů. Pro Telnici u Brna není vhodnějšího podkladu než jejího ojedinělého zobrazení v kresbě brněnského rodáka Františka (Franze) Richtera (1774–1860). František Richter se narodil 29. srpna v Brně na Zelném rynku, vyučil se ranhojičem, působil několik let na vídeňské vojenské akademii císaře Josefa a později působil jako lékař v Náměšti nad Oslavou, na předměstí Brna a v Boskovicích. Když poté ale nezískal uvolněné místo městského chirurga v Brně, zanechal povolání a začal se věnovat kresbě a malbě. I když nebyl František Richter školený malíř, založil v Brně školu kreslení. Za svůj život ztvárnil přes 160 kreseb a maleb krajiny, především z Moravy a zejména z širšího okolí Brna. Richterovo obsáhlé dílo je díky jeho detailnosti cenným dokumentem tvářnosti krajiny první poloviny 19. století, kdy ještě nebyla rozvinuta technika fotografování.
Kolorovaná kresba Františka Richtera Celkový pohled na Telnici z roku 1831 umožňuje nahlédnout do květnové krajiny jihovýchodního okolí Brna před téměř dvěma staletími. V popředí kresby jsou vidět velmi pozvolné svahy a niva Říčky (Zlatého potoka). Nejbližší vyvýšeninou jsou Vinohrádky (217 m n. m.) s pruhy polí a vinohradů. Vpravo od nich je Měnín s nápadným kostelem sv. Markéty a úplně vpravo, při okraji kresby, jsou zachycena Boží muka na křižovatce silnic k Brnu a do Sokolnic (silnice Mrtvá[1]). Horizont v pravé části kresby vyplňuje Výhon (355 m n. m.) vystupující jako dominanta z Dyjsko-svrateckého úvalu. I na něm malíř zachytil pestrou mozaiku polí, pastvin a vinohradů spolu s dřevinnými liniemi, které tehdy ještě doprovázela neobyčejná bohatost druhů panonské flóry. Levou část horizontu tvoří poměrně výrazná Hustopečská pahorkatina, před níž pohledově leží Žatčany. Dominantou na obzoru jsou Pavlovské vrchy. V popředí kresby je uprostřed pastvin nápadný hliník, v němž se zřejmě pod vrstvami čtvrtohorních sedimentů těžily mladotřetihorní mořské vápnité jíly, tzv. tégly. V současnosti je po hliníku patrná sníženina, nacházející se poblíž ulice K Zahrádkám na jižním okraji Sokolnic. Z levého okraje kresby vstupuje do záběru potok Říčka doprovázený dřevinami a mezi nimi zřejmě také štíhlým kultivarem topolu černého vlašského. Jeho vysazování bylo údajně spjato s působením Napoleonovy armády, jíž nápadné dřeviny měly usnadňovat orientaci v krajině (VYSLOUŽIL 2006). Niva potoka byla tehdy zalučněna a jak je patrné z kresby, sloužila i jako pastvina pro skot. Loukami procházela souběžně s Říčkou další linie dřevin (pravděpodobně vrb), seřezávaných na babku. Ty doprovázely tehdy funkční mlýnský náhon. Nejvýše položená stromová linie, zřejmě také tvořená vrbami, oddělovala louku (trať Malé louky) od orné půdy (trať Nad loučkami).
Za zmínku stojí, že v době pořízení kresby (1831) byl již devět let (HURT 1960) vypuštěný Měnínský rybník, naproti tomu Žatčanský, který můžeme tušit v pozadí jihovýchodně od kostela sv. Jana Křtitele v Telnici, až o tři roky později[2]. Okolí Telnice mělo v té době v záběru tak bohatou flóru, danou stykem suchých trávníků, slanisek a vlhkých luk nivy Říčky, že pokud by se ve své bohatosti dochovala dodnes, patřilo by území k těm přírodovědně nejcennějším u nás. Tak např. jen Květena Moravy a rakouského Slezska (FORMÁNEK 1887, 1896) uvádí z katastrů Měnína, Sokolnic, Telnice a Žatčan přes 80 druhů rostlin, které jsou dnes celostátně ohrožené nebo vyhynulé. Jsou mezi nimi četné stepní druhy, jako např. bílojetel německý, hvězdnice zlatovlásek, kosatec nízký, pryšec vrbolistý, sinokvět měkký, šater svazčitý písečný, které můžeme dosud ještě najít na nejbližší lokalitě v Přírodní památce Špice a mohly růst i v okolí dřívějšího hliníku. Uváděny jsou však i druhy v bližším okolí již vyhynulé, např. bezobalka sivá, hrachor panonský chlumní, koniklec velkokvětý nebo smil písečný. Za zmínku snad stojí kavyl (buď kavyl Ivanův, nebo kavyl sličný), který ještě kolem roku 2010 rostl na tělese bývalé silnice z Telnice do Hodonína.
Pro jižní Moravu specifickými biotopy byla slaniska. K takovým významným místům patřilo i okolí Telnice, jak s rybníky na Dunávce (jen kousek mimo záběr kresby Františka Richtera), tak především zázemí bývalého Měnínského rybníka. Jako jeden z nejstarších rybníků na Moravě byl už roku 1396 zmiňován markrabětem Joštem (1354–1411)[3].
Od Měnínského rybníka pochází vůbec první záznam z Moravy (z roku 1825) o panonském endemitu – slanomilném pcháči krátkohlavém (dnes má na Moravě již poslední stabilní populaci u Rakvic). Z téhož roku pocházel i zpochybňovaný a z Moravy jediný záznam (HOCHSTETTER 1825) o slanomilné hvězdnici sivé, jejíž existenci se podařilo roku 2007 potvrdit herbářovou položkou uloženou ve Státním přírodovědeckém muzeu ve Stuttgartu (DANIHELKA 2008). K vyhynulým slanomilným druhům patří i slanorožec rozprostřený a rukevníček syrský. Mezi poslední druhy snášejícími zasolení, které se do nedávné doby u Telnice dochovaly, patří ledenec přímořský a oman britský. Ledenec přímořský ojediněle rostl na svazích zářezu silnice z Telnice do Hodonína. Je otázkou, zda se po provedených úpravách zářezu nynější silnice znovu objeví. Oman britský lze vzácně zahlédnout okolo silnice, nejčastěji ve společnosti s pcháčem šedým.
Neméně zajímavé musely být i nivní louky okolo Říčky. Jejich druhové složení můžeme dovozovat jen z velmi skromného výčtu druhů. Přesto např. od Telnice uváděný řebříček bertrám naznačuje jejich pozoruhodné složení, s nímž se v nivních loukách nížinné části Moravy dnes již nesetkáme. Líbivě kvetoucí řebříček bertrám se dochoval především na vlhkých loukách vyšších poloh a jeho nejbližší výskyty jsou až ve vyšších částech Drahanské vrchoviny.
Přestože je ochuzení flóry v okolí Telnice od dob Františka Richtera mimořádně velké, s jistým úsilím lze dnes nalézt alespoň některé vzácnější plevely. Vesměs se jedná o rostliny zavlečené spolu s prvními zemědělci ze submediteránní oblasti okolí Středozemního moře a z hlubších částí Přední Asie. Mezi nimi jsou to čistec roční, místy ještě hojný hlaváček letní, silenka noční, snědek hřebenitý nebo vzácnější tráva sešlapávaných míst tužanka tuhá.
V současnosti je pohled na kostel v Telnici a na Vinohrádky ztížen vzrostlými dřevinami. Místo hliníku se nachází v zahradách. Do popředí zasahuje těleso železniční trati zprovozněné v roce 1869. Nedochovaly se žádné louky, které by se jen vzdáleně podobaly těm z 19. století. Ty ze záběru Františka Richtera byly zřejmě rozorány ještě v průběhu 19. století, neboť už v polovině 20. století, ještě před regulací Říčky (v letech 1973–1976), tam již nebyly. Do té doby potok vytvářel zákruty doprovázené po celé délce vrbami, které daly Telnici i jméno: vrba – praslovansky vъtъla (rusky vetla) → Vtelný potok → Vtelnice [8]. Pod splávkem u železničního viaduktu se děti mohly chodit koupat a rovněž i seřezávané vykotlané vrby se stávaly útočištěm jejich her. V 50. letech 20. století ještě doznívající tradiční využívání území – poslední pastva hus, sečení trávy a ořezávání vrb – dovolovalo vstupovat do míst, do nichž po zániku péče vnikly konkurenčně zdatné kopřivy, ostružiníky a nepůvodní invazní druhy – akát, javor jasanolistý, severoamerické astřičky, slunečnice topinambur, turan roční a zlatobýl kanadský. Dřevinné linie dnes doprovázejí pouze části bývalého mlýnského náhonu. Původní jasany a dnes již ojedinělé vrby seřezané na babku doplňují i nepůvodní akát a topol kanadský. Jak okolo trati, tak okolo Říčky se šíří nepůvodní javor jasanolistý. Z druhů trávníků se zachovaly jen zcela běžné, jako např. chrpa čekánek, chrpa luční, máčka ladní, oman hnidák, pryšec prutnatý a srpek obecný. Břehy Říčky ojediněle barví kyprej vrbice, překvapí i vzácnější krtičník křídlatý. Zásadní změnou krajiny v okolí Telnice bylo vysušení rybničních ploch v 19. století. Následná intenzifikace zemědělství v druhé polovině 20. století – rozorání luk, suchých trávníků, scelení zemědělských pozemků a chemizace – se odrazily i na ztrátě druhového bohatství rostlin. Technické zásahy do krajiny, jako např. regulace Říčky, výstavba rozvodny v Sokolnicích se stožáry velmi vysokého napětí i zanikání tradičního využití drobných prvků krajiny, dále snížily její estetické hodnoty. Zanikl i významný krajinotvorný činitel – chov dobytka a s ním spojená pastva, kterou František Richter oživil svoji kresbu. Zobrazil v ní pasoucí se skot a zřejmě i koně v loukách, v popředí zachytil pastvu ovcí. Nezřídka zobrazoval ve svých kresbách i sám sebe jako muže s pejskem v širokém klobouku[4], typickém pro brněnskou oblast té doby. Na rozdíl od první poloviny 19. století však dnes na březích Říčky působí na jižní Moravu reintrodukovaný a šířící se bobr evropský, jehož čerstvý okus a další stopy po činnosti jsou hojně zaznamenatelné.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Pojmenování daly silnici pohřební průvody vypravované ze Sokolnic do Telnice, protože v Sokolnicích nebyl zřízen hřbitov ani postaven kostel.
[2] Obec Žatčany, [online]. [Cit. 29. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.obeczatcany.cz/index.php?desktop=clanky&action=view&id=4
[3] Ústav práva a právní vědy, [online]. [Cit. 29. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.ustavprava.cz/blog/2018/10/rybniky-v-ceske-republice/
[4] Magistrát města Brna, [online]. [Cit. 29. 7. 2021]. Dostupné z: https://www.brno.cz/obcan/vyznamne-osoby-a-vyroci/slavne-osobnosti/?pg=detail&idosobnosti=153
DANIHELKA, Jiří, 2008. Hvězdnice sivá (Aster canus), Christian Ferdinand Hochstetter a dva málo známé prameny ke květeně Moravy. Zprávy Čes. Botanické Společnosti 2008, 43. s 1–16.
FORMÁNEK, Eduard, 1887. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 1. Moravská akciová tiskárna. Brno. 864 s.
FORMÁNEK, Eduard, 1896. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 2. Moravská akciová tiskárna. Brno. 609 s. (865–1474) + rejstřík.
HOCHSTETTER, Christian Ferdinand Friedrich, 1825. Uebersicht des Merkwürdigsten aus Mährens Flora. – Flora (Regensburg) 8, s. 512–537.
HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf, 1980. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II (M – Ž). Dodatky, doplňky, přehledy. Academia nakladatelství Československé akademie věd. 962 s.
HURT, Rudolf, 1960. Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku I, II. Krajské nakladatelství v Ostravě. 274 s. I. díl + 27 s. rejstřík, 323 s. II. díl + 73 s. rejstřík.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
VIETZ, Ferdinand Bernhardt, KENDL, Joseph Lorenz, EDERSCHEN, Joseph, SCHALBAECHER, Joseph; ALBRECHT, Ignatz, 1800–1822. Icones plantarum medico-oeconomico-technologicarum cum earum fructus ususque descriptione. Wien. 10 dílů a 1 dodatek.
VYSLOUŽIL, Miloslav, 2006. Historické aleje – cesty do historických zahrad. VYSLOUŽIL, Miloslav. In: Historické zahrady Kroměříž 2006. Umění a společenská činnost v historických zahradách. Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 8.–10. 6. 2006 v Kroměříži. Hrdějovice: Agentura Bonus. s. 41–43.
