Jeden z nejvíce působivých krajinných motivů, který si František Richter (1774–1860) ve východním okolí Brna vybral, bylo okolí Pozořic – dřívější ovocnářský kraj a kraj reveně a bedrníku anýzu (LIČMAN, KRATOCHVÍL 1921, NEUŽIL, MAZEL 1967). Maloval je roku 1828 pohledem k severu a následující rok i s podmanivým dalekým výhledem do sníženiny Dyjsko-svrateckého úvalu směrem k jihozápadu.
Ve starší kresbě zachytil jihovýchodní okolí barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie z let 1704–1724, který je z daleka viditelným symbolem jižních svahů Drahanské vrchoviny. V popředí kresby je patrná stará cesta ze Sivic a na horizontu vystupují svahy Nových hor, Vinohrádků (vlevo) a návrší s tratěmi Horní kopec a Kněží hora (vpravo), odkud mladší záběr na Pozořice malíř nakreslil. Zcela vpravo se nachází pozořický zámek Lichtenštejnů. Kresbu Bitevní pole z roku 1805 u Pozořic vytvořil František Richter roku 1829 někde v místech pod Horním kopcem, který byl tehdy převážně zemědělsky využitý a posázený jen ojedinělými staveními. Jako obvykle umístil malíř do popředí stafáž s bukolickým námětem, kravami a ovcemi, které v první polovině 19. století ještě zásadně formovaly vzhled krajiny nejen v okolí Pozořic. Vlevo pod kopcem se nad střechami níže položených chalup nápadně vypíná budova lichtenštejnského lesního úřadu (s parožím v průčelí). Vedle pálených tašek jsou na tehdejších střechách hojné i došky. Strmé svahy v popředí, jakož i svahy dřívějších viničních tratí Nových hor (vpravo), kopečku v Sivicích (296 m n. m.) i vzdálenějšího Santonu (304 m n. m.) jsou tvořeny račickými slepenci myslejovického souvrství, dosahujícího mocnosti až 3000 metrů. Hluboké uloženiny slepenců se zanořují pod převážně mořské sedimenty karpatské předhlubně překryté čtvrtohorními sedimenty Dyjsko-svrateckého úvalu. Z něj bylo území dlouhodobě ovlivňováno pronikáním panonské flóry od jihu. Panonské suché trávníky zaznamenal František Richter na četných bezlesých návrších v záběru kresby. Velké bohatství druhů rostlin na stepích doplňovaly i četné lesní druhy karpatských dubohabřin, suchých acidofilních doubrav a acidofilních teplomilných doubrav pozořického okolí. Dosud se v nich uchovaly některé cennější druhy, jako např. mochna bílá, plicník měkký, kakost krvavý, kociánek dvoudomý, kosatec různobarvý a kosatec trávolistý, tomkovice jižní a třemdava bílá. Dosud lze i u Pozořic potkat na Drahanské vrchovině častější, ale jinak velmi vzácnou mochnu skalní, druh kamenitých a nezarostlých krajin.
Na vzdálenějším horizontu je v kresbě zleva patrný Pracký kopec (325 m n. m.) s trigonometrickou věží, za ním vystupují Pavlovské vrchy. Vpravo od nich je patrný Výhon (355 m n. m.), za nímž pokračuje Dyjsko-svratecký úval k úpatí Bobravské vrchoviny. Dva vrchy za Velaticemi jsou zřejmě Stránská skála (310 m n. m.) a Čtvrtě (331 m n. m.). Malíř si své záběry obvykle komponoval z více míst a také v případě dalekého záběru na jižní Moravu stál poněkud výše, než umožňuje současná situace. Nejbližší místo, odkud je podobný záběr vidět i dnes, se nachází nad jednou z nejzachovalejších starých chalup v Pozořicích (č. p. 119), jíž se říkávalo podle soch sv. Petra a sv. Pavla v průčelí stavení „U svatých“ (NEUŽIL, MAZEL 1967). Jako málokde jinde mají v Pozořicích i dožívajícího svědka více než dvousetleté minulosti. Z návrší nad Vinohrádky, z trati Krátké kopaniny, snad už od napoleonských válek shlíží do širého kraje hrušeň obecná, zvaná Šmigula. Kdyby mohla, měla by moudrost jejího věku co vyprávět.
Text: Petr Halas a Eva Kallabová
LIČMAN, Alois, KRATOCHVÍL, Augustin, ed., 1921. Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Slavkovský okres. Musejní spolek. Brno. 500 s. + obrazové přílohy.
NEUŽIL, Vojtěch, MAZEL, Zdeněk, 1967. Pozořice a okolí v minulosti. Osvětová beseda v Pozořicích. Pozořice. 82 s.
