Tak idylická a pokojná se zdá být krajina na kolorované kresbě Františka Richtera nazvané Žabovřeské údolí. Žabovřeskou kotlinu se siluetou okolních vrchů ze severního úpatí Žlutého kopce (330 m n. m.) takto ztvárnil František Richter roku 1830. Nad Jundrovem (vlevo) se zvedá Holedná (391 m n. m.). Hned přes údolí Svratky je pak vidět Komínská Chochola (307 m n. m.). Nad Komínem, s kostelem sv. Vavřince, je patrná Kozí hora (340 m n. m.), nyní Palackého vrch, a ještě dále k severu jsou zachyceny kopce mezi Mniší horou (333 m n. m.) a Velkou Babou (446 m n. m.). Svahy kopců, které jsou dnes hustě zastavěné, tehdy pokrývala pole, pastviny a vinice. Rozsáhlá niva Svratky, zúrodňovaná pravidelnými záplavami, ještě s vinoucí se řekou, předurčovala zemědělské obhospodařování. Pohled do široké nivy Svratky ukazuje pestrou paletu jejího dřívějšího využití. Zelinářská políčka sloužila také jako zelinářské zázemí blízkého Brna. Pruhy políček střídaly plochy luk s pasoucími se koni a byly protkány řadami vrb. Již opuštěné způsoby využití dřevin ke sklízení letniny jsou patrné na pravidelně seřezávaných vrbách (řez na babku) i na stromech tvarovaných do úzké sloupové podoby. Zatím nezodpovězenou otázkou je vodní tok v popředí Richterovy kresby. V těchto místech ani staré mapy žádný nedokumentují. Nejbližší popředí kresby rámují skalnaté svahy hnědooranžově zbarveného podloží. Malíř tak věrně vystihl místo, odkud pohled ztvárnil. Nacházelo se totiž poblíž dnešního průseku po lyžařské sjezdové dráze, blízko rozhraní podložních hnědooranžově zbarvených granodioritů brněnského masivu se zelenými metabazalty téhož geologického tělesa. Působivá krajina v kresbě Františka Richtera vzbuzuje až nedůvěru nad její autentičností. Avšak i poněkud mladší fotografie z počátku 20. století dokumentuje podobnou scenérii s ještě stále se vinoucí Svratkou. Okolní kopce budované neutrálními granodiority a bazičtějšími metadiority brněnského masivu, ale zejména rozsáhlé polohy úživnějších vápnitých spraší a sprašových hlín spolu s dlouhodobým působením člověka učinily krajinu Žabovřeské kotliny dnes už nepředstavitelně krásnou. Jak dokládá literatura konce 19. století (FORMÁNEK 1887, 1896), osídlovala svahy okolních kopců údolí Svratky stepní panonská flóra pronikající i hlouběji do nitra vrchovin. Na svazích Žlutého kopce ke Kamennému mlýnu rostly ve světlých doubravách a dubohabřinách lilie zlatohlavá a tomkovice jižní, pestrobarevnou směs stepních druhů vytvářely např. koniklec luční, křivatec český, pelyněk metlatý, hořec brvitý, rozrazil ožankový a suchokvět roční. Neméně bohaté bylo i okolí Jundrova s Holednou. V suchých trávnících a pastvinách tehdy rostly např. černohlávek dřípený, černohlávek velkokvětý, hořec brvitý, hořec křížatý, koniklec velkokvětý, křivatec nejmenší, prstnatec bezový, svízel trojrohý, škarda ukousnutá, vemeník zelenavý a další. Ve světlých lesích se vyskytovala i drobná orchidej korálice trojklanná a nivní louky na sklonku léta zbarvoval ocún jesenní. V popředí záběru ztvárnil malíř zřejmě diviznu jižní rakouskou. Většinu ze jmenovaných druhů dnes už v Žabovřeské kotlině nenajdeme.
Text a fotografie: Petr Halas
FORMÁNEK, Eduard, 1887. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 1. Moravská akciová tiskárna. Brno. 864 s.
FORMÁNEK, Eduard, 1896. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 2. Moravská akciová tiskárna. Brno. 609 s. (865–1474) + rejstřík.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
VIETZ, F. G.; KENDL, J. L. L., EDESCHEN, J., SCHALBAECHER, J.; ALBRECHT, I., 1800–1822. Icones plantarum medico-oeconomico-technologicarum cum earum fructus ususque descriptione. Wien. 10 dílů a 1 dodatek.
