Poslední úzké údolí, které Svratka proráží mezi Žabovřeskou a Pisáreckou kotlinou, zachytil František Richter opakovaně nedaleko Kamenného mlýna. Mlýn v těch místech stál už v polovině 14. století (KUČA 2000). Ač bylo místo od dávných časů frekventovanou spojnicí s cestami po obou stranách řeky, mělo ještě za časů Františka Richtera koryto Svratky přirozený charakter, který každoročně dotvářely i pravidelné ledochody[1]. Důsledky jednoho takového jsou vidět i na kresbě krami poničeného jezu, od něhož vedl Svratecký mlýnský náhon utvářející do skončení asanace Brna roku 1916 nezapomenutelná zákoutí Starého Brna, Nových Sadů a do 60. let 20. století i Dornychu (HÁLOVÁ-JAHODOVÁ 1971). Svratka tehdy měla i u Kamenného mlýna nezpevněné břehy a zejména v široké nivě Žabovřeské kotliny jsou v kresbě patrné výrazné břehové nátrže. Na obou kresbách dominuje v pozadí Kozí hora (340 m n. m.), dnes Palackého vrch, s ovocnými sady, poli, vinicemi a pastvinami. Pastviny byly od té doby zalesněny a ostatní plochy pohltila zástavba rozrůstajícího se Brna. Na obou kresbách jsou patrné stromy s ořezávanými větvemi (řez letniny) pro krmení dobytka. Také žena přicházející od Jundrova nebo Žabovřesk nese nejspíše nůši se senem pro domácí zvířectvo. Některá z mužských postav může představovat Františka Richtera, který se na svých kresbách nezřídka zobrazoval jako doplněk popředí (BECKER a kol. 1970). Muži mají na hlavách široké klobouky, typické v té době pro brněnskou oblast (FASORA a kol. 2017). I strmé svahy okolo Svratky byly tehdy udržovány pastvou dobytka. Jsou z nich z 19. století uváděné (FORMÁNEK 1887, 1896) četné druhy suchých trávníků, rozvolněných doubrav a teplomilných křovin, které sestupovaly zejména ze svahů Žlutého kopce (330 m n. m.). Rozkvétaly na nich líbivé druhy jako černohlávek dřípený, černohlávek velkokvětý, hořec brvitý, chrpa chlumní, jetel červenavý, křivatec český, lilie zlatohlavá, suchokvět roční, pelyněk metlatý a tomkovice jižní. Dnes bychom je tam hledali marně, nahradily je ruderální druhy jako česnáček lékařský a vlaštovičník větší. Podporují je nálety javoru mléče, jasanu a především úporného akátu, obohacující půdu živinami. Původní duby se udržely jen vzácněji. Místy, zejména na hranách skal, ale dosud hojně roste i dříve uváděný dřišťál obecný a spolu s ním brslen bradavičnatý, ptačí zob obecný a teplomilný jilm habrolistý. Indikují bázemi bohatší typy granodioritů a překryvy spraší, které do údolí zasahují. Tak jako za Františka Richtera, ještě i dnes doprovází Svratku, alespoň místy, šedivé keříky pelyňku pravého a skály na jaře místy rozzáří květenství tařic skalních. Roku 2021 však do tvářnosti místa dále zasáhly stavební práce rozšiřujícího se dopravního koridoru, jemuž musely ustoupit i zbytečky strání s cennějšími přeživšími rostlinami.
Tex: Petr Halas a Eva Kallabová; fotografie: Petr Halas
[1] Jeden takový ztvárnil František Richter v kresbě Ledochod na Svratce u Dlouhého mostu ze sbírek Muzea města Brna.
BECKER, Felix, THIEME, Ulrich, VOLLMER, Hans, 1970. Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Svazek 28, Ramsden – Rosa. Zwickau: F. Ullmann. 600 s.
DIETRICH, David Nathaniel Friedrich, 1870. Forst flora oder Abbildung und Beschreibung der wildwachsenden Bäume und Sträucher sowie der nützlichen und schädlichen Kräuter. Svazek III. Wilhelm Baensch. Dresden.
FASORA, Lukáš a Václav ŠTĚPÁNEK, ed., 2017. Dějiny Brna. 6, Předměstské obce. Brno: Statutární město Brno. 1245 s.
FORMÁNEK, Eduard, 1887. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 1. Moravská akciová tiskárna. Brno. 864 s.
FORMÁNEK, Eduard, 1896. Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 2. Moravská akciová tiskárna. Brno. 609 s. (865–1474) + rejstřík.
HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecilie, 1971. Brno, dílo přírody, člověka a dějin. Blok. Brno. 181 s.
KUČA, Karel, 2000. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha, Baset, 644 s.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
