Sotva ve vrcholové části Vysočiny roztál v dubnu poslední sníh, začala se kolem mělkých depresí zelenat tráva a vyklubaly se blatouchy. Právě takový moment ročního koloběhu pcháčových luk zaznamenal Josef Jambor jižně od Rokytna. V rozlehlých vlhkých loukách se pak v průběhu vegetačního období vystřídaly pětiprstky žežulníky (HAVELKA 1896), prstnatce májové, rdesna hadí kořeny, pcháče bahenní a pcháče různolisté, místy i vachta trojlistá, tolije bahenní, rosnatka okrouhlolistá (lidově rosnička) a mnohé další druhy. Louky v popředí obrazu byly pravidelně sečeny a patřily před kolektivizací[1] k rychtě (č. p. 19, v pravé části obrazu). Později byly odvodněny a jen ostrůvkovitě v nich zůstala zamokřená místa. Žluté květy blatouchů se v nich staly vzácností, nezbarvuje je už ani záplava růžových květů rdesen hadích kořenů, ani kvetoucí pcháče různolisté. Dosud v nich ale roztroušeně rostou, hojněji pak v příkopech kolem silnice. Častější jsou na živiny náročnější druhy, jako třeba pampeliška smetánka nebo šťovík tupolistý. Ty nebyly v dřívějších dobách, kdy byla větší poptávka po píci a s ní i pravidelné odčerpávání živin z půdy, tak hojné.
Vlevo od rychty je zachyceno tehdy poslední stavení se dvěma čelně obrácenými štíty (Slonkova chalupa, č. p. 18) při bývalé cestě na Tři Studně. Ta v obrazu vede neznatelně nejdříve pod strmou mezí vlevo (západně) od Slonkovy chalupy až k Jamborovu[2] statku (č. p. 24), původně zřejmě zájezdnímu hostinci (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ 2010), zachycenému v levé části obrazu. Dosud neolistěné stromy na úpatí a za vrcholkem Kříbů (785 m n. m.) jsou tytéž javory kleny a jasany jako dnes.
Úpatí Kříbů je v současnosti zastavěno, stará cesta na Tři Studně je příležitostně využívaná jen pěšími, meze jsou povětšinou zarostlé rumištními (ruderálními) bylinami a dřevinami. Dosud pěknou ukázkou upomínající na krajinu minulých časů jsou části pěšiny vedoucí přes vrchol Kříbů k západu. Místy se kolem ní uchovaly meze porostlé borůvčím. Vzácně můžeme najít poslední pamětníky starých časů, např. hvozdík kropenatý, jetel prostřední, kokořík přeslenitý, rozchodník velký a zlatobýl obecný, které patřily k běžným druhům v dobách, kdy se meze pravidelně vyžínaly. K perlám zemědělské krajiny Vysočiny patřily i některé polní plevely. Ve zdejším kraji to byla dnes všeobecně silně ohrožená lilie cibulkonosná, tzv. polní lilie, jak jí podle Matoušova evangelia[3] také říkávali: Pozorujte lilie polní, kterak rostou, nepracují, aniž předou; pravím pak vám, že ani Šalomoun ve vší své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Polní lilie rostly v obilných polích a na mezích především směrem na Tři Studně a nezřídka si je lidé vysazovali do předzahrádek[4]. Zmizely s intenzifikací zemědělství, s rozoráním mezí a se zavedením hluboké orby v druhé polovině 20. století. Podle pamětníků[5] se dají u Rokytna dodnes najít na zarostlých mezích mezi kopřivami. A je tomu opravdu tak. Jaké potěšení, když člověk už z dálky spatří oranžové plamínky jejich květů v zarůstající mezi.
Na sušších svazích Kříbů v pozadí obrazu byla tehdy pole, rozčleněná vhodně ve směru vrstevnic květnatými mezemi. Dřívější políčka a louky jsou dnes využívány jako pastviny pro skot. Meze většinou zarostly vysokými ruderálními bylinami, líbivé druhy z nich vymizely a mezi nimi i nizoučký kociánek dvoudomý[6], který dotvářel jejich tehdejší ráz. Poněkud se rozrostla zástavba Rokytna a kopec Kříby v pozadí byl zalesněn. Ačkoliv se toho od roku 1953 mnoho změnilo, ještě pořád lze střípky starých časů zaznamenat.
Text: Petr Halas, Jan Lacina
[1] Kolektivizace byl proces přeměny soukromého vlastnictví na kolektivní, inspirovaný myšlenkami marxismu. Od nástupu Komunistické strany Československa koncem 40. let 20. století s sebou přinesla zásadní společensko-hospodářské důsledky a její dopady na společnost a krajinu dosud nepominuly. Podobně jako jinde, i v Rokytnu se mnozí vynucované kolektivizaci bránili až do roku 1956, kdy tam byly zřízeny Československé státní statky (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ 2010).
[2] Nejedná se o statek rodiny malíře Josefa Jambora, pocházejícího z Pohledce u Nového Města na Moravě.
[3] Matouš 6, 28–29 (SÝKORA, HEJČL 1947)
[4] Rozhovor s Boženou SLONKOVOU, 2020. Rokytno č. p. 18. Rokytno 12. 8.
[5] Viz cit. 4, dále rozhovor s manželi MRKOSOVÝMI, 2020. Studnice č. p. 20. Studnice 16. 8.
[6] Viz cit. 4
DEML, Jakub, 1921. Moji přátelé. Aventinum. Praha. 38 s.
HAVELKA, Petr, 1896. Květena okolí Nového Města. Šašek a Frgal. Nové Město na Moravě. 80 s.
SÝKORA, Jan Ladislav, HEJČL, Jan, 1947. Nový Zákon pána našeho Ježíše Krista, Exerciční dům ve Frýdku. 991 s.
VIETZ, Ferdinand Bernhardt, 1800–1822. Icones plantarum medico-oeconomico-technologicarum cum earum fructus ususque descriptione. Svazek 1–10, Wien.
ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena, 2010. Rokytno. Ze života malé horské vesničky. SDH Rokytno. 112 s.
