Roku 1953 ztvárnil Josef Jambor dva podobné obrazy s motivem milovských luk. Ještě před rašením to bylo Předjaří na milovských loukách a následně pro změny krajiny dokumentačně výmluvnější obraz Jaro na milovských loukách. Pozdější z nich byl malován na přelomu dubna a května, kdy se i v klimaticky drsnějších Žďárských vrších louky zelenaly a rašilo listí vrb. Jedná se o pohled z blízkosti náspu silnice k Březinám směrem na severozápad. Vpravo jsou vidět roztroušené chalupy dřívějších sklářů v Českých Milovech a nad nimi se zvedá lesní celek se známým skalním útvarem Čtyři palice (732 m n. m.). Návrší uprostřed – Český kopec (711 m n. m.) – zaujímá plužina Českých Křižánek. V popředí obrazu jsou patrné meandry Svratky, které tehdy sporadicky doprovázely výmladky pravidelně ořezávaných olší a vrb. Čerstvá zeleň luk v záběru Josefa Jambora neprozrazuje jen roční dobu, ale i jejich pravidelné sečení. Rozsáhlé části milovských luk poté, co přestaly být obhospodařovány, postupně zarostly chrasticí rákosovitou, která se přes silné vrstvy stařiny zazelená až později. Pro obdobný pohled s Českým kopcem na obzoru musíme zajít až na českou stranu, přes hraniční Svratku, jejíž břehy neproniknutelně obrostly houštinami vrb.

Text: Petr Halas a Jan Lacina