Jedinečný pohled z Babího lomu k jihu je kvůli náročnému stoupání ze všech stran vždy zasloužený. Babí lom se vypíná na jihozápadním okraji Drahanské vrchoviny mezi Lelekovicemi a Svinošicemi k 562 m nadmořské výšky. Dovoluje tak z rozhledny (526 m n. m.) spatřit široký výhled na severní okolí Brna a přes první výběžky moravských Karpat dohlédnout až do daleké Panonie.
Příroda v záběru není jednotvárná. Drahanskou a Bobravskou vrchovinu, které se spolu pod kopcem stýkají, budují horniny brněnského masivu, vesměs granodiority, metadiority a metabazalty, ve sníženinách čtvrtohorní spraše a sprašové hlíny. Pozoruhodná je i sníženina Řečkovicko-kuřimského prolomu zaplněná z větší části miocenními mořskými sedimenty, hlubokými až 160 m (BOROVSKÝ 2010). Jedinečný je hřeben Babího lomu. Červenofialové arkózy a křemenné slepence tzv. bazálních klastik (sedimentů doprovázejících mořskou záplavu v devonu) prozrazují svým složením, že se ukládaly v podmínkách suchého a teplého klimatu. Vzpříčené, nikoliv tak, jak je zachytil František Richter ve své kresbě, jsou do podoby rozeklaného cca 2700 m dlouhého hřebenu. Názorně vyvinuté jsou na Babím lomu i tzv. soliflukční proudy[1], doklady svahových pohybů v chladnějších obdobích čtvrtohorní minulosti. Na hlubších půdách se vyvinuly hercynské dubohabřiny, suťové lesy a květnaté bučiny, chudé a mělké půdy a skalnatá místa osídlily suché acidofilní doubravy a boreokontinentální bory. Jen vzácně do nich zasahují některé z pestré palety teplomilných a stepních druhů rostlin z míst pod úpatím. Ze vzácnějších druhů na Babím lomu dosud roste lilie zlatohlávek. Zmizela ale v 19. století uváděná horská kapradina žebrovice různolistá a z chudých doubrav a borů nenápadná a vzácná hruštička zelenokvětá (FORMÁNEK 1887). Se zarůstáním mezí a luk vymizely ze svahů Babího lomu čilimník nízký, hořeček žlutavý a vstavač (rudohlávek) kukačka (FORMÁNEK 1887). Z vlhkých luk při jeho úpatí i tolije bahenní (FORMÁNEK 1896). V lesích, jež se od dob Františka Richtera výrazně zapojily, již téměř vyhynul dřívější symbol kraje pod Babím lomem lýkovec vonný.
Kresba Františka Richtera zachytila v záběru celou řadu krajinných detailů, některé však překvapivě neobsahuje, jiné není možné z Babího lomu spatřit (např. vrch Santon a kostel v Líšni). Velkou Babu (446 m n. m.) a Malou Babu (399 m n. m.) malíř ukryl za čnící skálu s triangulační věží – rozhlednou. Kresba sice zachytila podstatné prvky krajiny, ale jejich vzájemná poloha ne vždy přesně odpovídá skutečnosti.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Soliflukce – půdotok, k němuž dochází na svazích vlivem zvýšení vlhkosti zeminy nad mez tekutosti (KARÁSEK 2001).
BOROVSKÝ, Ondřej, 2010. Hydraulické parametry kolektoru kvartérních hornin v části města Brna [online]. Brno, 2010 [cit. 2022-03-11]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/rnbq2/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Vedoucí práce Tomáš KUCHOVSKÝ.
KARÁSEK, Jaromír, 2001. Základy obecné geomorfologie. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 216 s.
SCHLECHTENDAL, Dietrich Franz L. von, LANGENTHAL Cristian Eduard, SCHENK Ernst, 1892–1898. Flora von Deutschland. Díl. 1–30. Franz Eugen Köhler. Gera-Untermhaus.
VIETZ, F. G.; KENDL, J. L. L., EDESCHEN, J., SCHALBAECHER, J.; ALBRECHT, I., 1800–1822. Icones plantarum medico-oeconomico-technologicarum cum earum fructus ususque descriptione. Wien. 10 dílů a 1 dodatek.
