Na samém východním okraji Českomoravské vrchoviny, ještě než Vysočina začne nabírat dech[1], namaloval František Richter pohled na Lysice se zámkem směrem k východu. V popředí se rozevírá údolí Lysického potoka, tekoucího od Bedřichova převážně nepůvodními smrkovými monokulturami, které jen vzácně střídají menší plochy původních bukových a dubohabrových lesů (např. PP Žižkův stůl). Malý rybník, zaznamenaný ve starých mapách Richterovy doby, je dnes přeměněn na koupaliště. Barokně upravený lysický zámek, založený původně jako vodní tvrz pánů z Kunštátu, je dodnes lákavým cílem výletníků. Už na první pohled zaujme i reliéf. Lysice samotné již leží v rovinaté až mírně zvlněné sníženině Boskovické brázdy, vzniklé po vyvrásnění hercynského horstva a oddělující v těchto místech Českomoravskou vrchovinu od vrchoviny Drahanské (patrné na horizontu). Původní permo-karbonská sníženina měla větší rozsah. Při pozdějších tektonických pochodech byly její okrajové části vtaženy do reliéfu okolních vrchovin. Svrchnokřídové moře, které do území proniklo od západu, dosahovalo sníženinami přinejmenším až k Blansku. Sedimenty, které se v něm ukládaly (především křemenné pískovce a opuky), byly u Lysic vyzdviženy a zformovány v běhu věků do podoby tzv. stolových hor s charakteristickým zarovnaným temenem. Jižněji položená z nich (vpravo) je Velký Chlum (464 m n. m.), druhá pak Malý Chlum (489 m n. m.). Oba nezvykle tvarované kopce daly vzniknout pověsti o sázce čarodějnice s čertem, vysvětlující jejich původ. Reliéf Boskovické brázdy předurčoval její časné osídlení (na Malém Chlumu bylo založeno pravěké hradiště), kontinuitu zemědělského využití území a šíření rostlinných druhů z panonské oblasti. Dodnes se v této části Boskovické brázdy uchovalo jen málo cenných společenstev, krajina bez tradičního obhospodařování, jakou zachytil František Richter, zarostla většinou rumištními druhy. I nízké polohy byly zalesněny smrkem a jen místy zůstaly původní dubohabřiny. Již vymizelé cenné druhy uváděné z 19. století dávají znát, jak velmi se krajina okolí Lysic proměnila. Zmizely louky s dříve všeobecně rozšířenou orchidejí vstavačem kukačkou, ojedinělé slatinné a rašelinné louky s kozlíkem dvoudomým, druhy pastvin, úhorů a suchých strání radyk prutnatý a vochlice hřebenitá a písčiny se slanobýlem ruským.

Text: Petr Halas

[1] František Halas; Já se tam vrátím (1939): Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina nabírá dech, a pole skládají slib chudoby…

FORMÁNEK, E. (1887): Květena Moravy a rakouského Slezska. Díl 1. – Brno. 824 s.