V očekávání příchodu zimy zachytil roku 1945 Josef Jambor podzimní náladu na Kuklíku. Jakoby se i krajina ukládala k odpočinku po těžkém období válečných událostí předchozích let. Záběr od východu na ústřední část obce podél silnice z Nového Města do Sněžného (Německého) – Dědinu – ztvárnil malíř z míst nazývaných „Pod strání“[1]. Zachytil tehdy výrazně podmáčené louky v pravobřeží Fryšávky a přes koruny opadaných olší i malebné chalupy. Malířovo místo zarostlo později smrkovým porostem. Olše se v průběhu 2. poloviny 20. století přestaly prořezávat a dnes jejich řada tvoří téměř neproniknutelnou clonu i po opadu listí. Většina chalup zůstala zachována, ale mnoho z nich pozdějšími opravami ztratilo malebné prvky lidové architektury. Alespoň ty podmáčené louky [2] v popředí obrazu zůstaly zachovány! Zjara je dosud zbarvují rdesna hadí kořeny, která později nahradí krvavce toteny. Také kuklík potoční, který mohl[3] dát vesnici jméno (HOSÁK, ŠRÁMEK 1980), uklání dosud svoje něžné květy nad hladinu vinoucí se Fryšávky. Vzácně na březích Fryšávky roste i horská udatna lesní a ze zahrádek uniklá jirnice modrá. Návrší s osamocenou dřívější pazdernou „Horálkovnou[4]“ (č. p. 3, nyní ev. 7) nad tehdejším hostincem u Pavlišů (č. p. 10 a 84) s dvěma nápadnými štíty zachytil malíř i od jihu v obrazu Kvetoucí bodláky na Kuklíku (1953). Název obrazu dává tušit, že i tentokrát malíř umístil do popředí louku. Hnědofialová květenství by mohla patřit krvavci totenu vykvétajícímu na vrcholku léta, kdy už se začíná objevovat i chmýří lučního „bodláku“ pcháče různolistého. Avšak jak dokládají staré letecké snímky (také z roku 1953), rozkládala se v popředí malé chaloupky (dříve č. p. 76, nyní ev. 2) pole tehdy stejně tak jako dnes. Předlohou kvetoucích „bodláků“ byl proto spíše pcháč rolní (oset) a dokládal by, že pole v tom roce zřejmě leželo ladem. Louky v okolí výše položené původní pazderny „Horálkovny“ ztratily svůj původní účel a druhově zchudly, nebo se změnily v ruderální lada. Dosud zorněné je i mírné návrší Klobouk (685 m n. m.), za nímž se zvedá Vysoký kopec (806 m n. m.) a vpravo od něj nad Sněžným Buchtův kopec (813 m n. m.). Vzdálený horizont s kopci však z malířova místa dnes už neuvidíme přes koruny stromů.
Text: Petr Halas
[1] Rozhovor s Marií MRKOSOVOU, 2021. Kuklík č. p. 76. Kuklík 17. 9.
[2] Louka U splavu. Rozhovor s Marií MRKOSOVOU, 2021. Kuklík č. p. 76. Kuklík 17. 9.
[3] Výklad jména Kuklíku, původně Vejmyslic podle jihomoravské obce, se odvozuje od kukly – kapuce asociované s hornickou činností (trať U rudy). Původně mělo jít o název rybníka Kukla. Nelze vyloučit pojmenování ani podle rostliny kuklíku (HOSÁK, ŠRÁMEK 1980).
[4] Používá se i varianta Horálkovňa. Rozhovor s Marií MRKOSOVOU, 2021. Kuklík č. p. 76. Kuklík 17. 9.
HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf, 1980. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A–L. Praha. Academia. 573 s.
