Někdy v 60. letech 20. století rozpracoval Josef Jambor pohled na Blatiny od Dolního konce. Obraz už ale nedomaloval. Do popředí záběru zasadil Nový rybník, dříve nazývaný také Malý milovský, popř. podle majitele rybníku a okolních polí a luk také Boháčkův. Malíř zachytil jeho část při ústí Blatinského potoka, který jej napájí. Rozsáhlé porosty mokřadních ostřic, které nad ním tehdy jistě přecházely do rašelinných luk, svým zbarvením prozrazují přicházející podzim podobně jako blízké zorané pole. V 90. letech 20. století byl Nový rybník rozšířen přibližně o polovinu právě na úkor mokřadních porostů. Přestože byl učiněn tak závažný zásah do mozaiky cenných biotopů, není na první pohled díky širokému litorálnímu lemu mokřadních ostřic patrný. Z druhového složení litorálního společenstva můžeme usuzovat kvalitu i perspektivu jeho blízké budoucnosti. Jak to má u pěkných vysočinských rybníků chudých na živiny být, převažuje v litorálu ostřice zobánkatá, nápadná nasivělým zbarvením listů. Zejména ona, ale s ní i dosud hojný zábělník bahenní jsou ukazateli dobré kvality prostředí. Jako příměs se s nimi o některá místa dělí i nápadně zelená ostřice měchýřkatá a chrastice rákosovitá. Ty naopak vypovídají o zvyšující se úživnosti stanoviště a riziku ústupu cennějších druhů. A právě chrastice, již na březích doprovází i kopřiva, prozrazuje, že se již o okolí rybníka nepečuje, jak bylo po dlouhé časy v minulosti zvykem. Za zmínku stojí i u Nového rybníka ojedinělá vrba pětimužná, jejíž nápadná ochmýřená plodenství ji zdobí až do jara.

Text: Petr Halas