(1907 Praha – 1966 Uherské Hradiště)

Jako šestnáctiletý mladík navštěvoval soukromou krajinářskou školu Ferdinanda Engelmüllera, na kterou později navázal studiem (1927–1932) krajinářské speciálky u prof. Otakara Nejedlého na Akademii výtvarných umění v Praze. V průběhu studia získal stipendium pro nejlepšího žáka a příležitost ke studijní exkurzi do ciziny. Proto se v jeho raném malířském díle objevuje vliv impresionismu (smysl pro sytou barvu) a vedle inspirace Prahou i motivy z korsických a francouzských krajin (PLÁNKA 1961). V roce 1938 odešel z Prahy do Zlína, kde jej zaujalo jak prostředí města, tak městských parků, ze kterých nebylo daleko do volné přírody. Do jeho olejomaleb vstupují vesnické chalupy, později panoramatické krajiny s vystižením modelace půdy (MALÁ 1999). Zlínské období je považováno za vrchol jeho umělecké tvorby, podílel se i na založení Baťovy školy umění, kde učil krajinomalbě. V pozdější životní etapě jej více inspirovala krajina Uherského Hradiště, vinice, vinné sklepy a sušárny ovoce v Mařaticích. Dílo Vladimíra Hrocha je zastoupeno v Národní galerii Praha, Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, Moravské galerii v Brně a dalších institucích i soukromých sbírkách.

PLÁNKA, Michal, 1961. Vladimír Hroch: monografie. Krajské nakladatelství. Profily umělců. Gottwaldov 45 s.

MALÁ, Alena (ed.), 1999. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–1999. Svazek III., H. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 379 s.