Nad čímpak asi rozjímá zádumčivá postava v popředí obrazu Krajina ze Slovácka? Ne jinak než nad malebným pohledem do krajiny. V něm se proti obvyklé náznačnosti malby uchýlil impresionistický malíř Vladimír Hroch (1907–1966) k větší podrobnosti. Snad aby dal v rozsáhlé rovinaté a na první pohled fádní krajině severní části Dolnomoravského úvalu vyniknout jednotlivostem, včetně vzdálených kopců chřibského trojvrší, Holého kopce (548 m n. m.), Buchlova (509 m n. m.) a Modly (510 m n. m.). Právě od Topolné se však typická silueta buchlovských kopců vzájemným zákrytem promění v ladné tvary budící dojmy vzdálené horopisnému tématu. Jak je patrné i z některých dalších obrazů Vladimíra Hrocha, i tentokrát do krajinného výseku zasáhl vlastní obrazotvorností. Jestliže obraz maloval skutečně – jak se jeví – ze svahů s polní tratí Búrov, pak jsou v pravé části záběru řady ovocných stromů na viničních svazích nazývaných Předbúrovčí. A jsou tak využité dosud jako ostrůvek uprostřed již scelených zemědělských ploch. Od popředí se svahy sklánějí k trati Padělky k Napajedlům a do zemědělsky využité nivy Moravy. Zdá se, že i její podobu si malíř poněkud přizpůsobil. Na začátku 50. let 20. století už sice meandry Moravy přetínala čára jejího regulovaného koryta, ale až poněkud dále od okraje nivy. Tou dobou však ještě stále nivu utvářely vedle proužků polí při okrajích především velké celky aluviálních luk. Představovaly po dlouhé věky bohatství nejen hospodářské, ale i přírodní. Po jejich rozorání po nich zůstaly v záběru obrazu jen názvy dřívějších lučních tratí – Dolní trávník, Horní louky a snad i Rusatina[1]. V úvalech velkých řek přinášejících s pravidelnými záplavami dostatek živin se utvářela produktivní (dvojsečná až trojsečná) luční společenstva. Do nich nepochybně pronikaly četné druhy rostlin z luk jižnějších oblastí dolní Dyje a dolní Moravy. Jen podle ojedinělých přeživších z nich – např. koromáče olešníkového, omanu vrbolistého a vzácné jarvy žilnaté[2] – můžeme usuzovat, že se zachovalým jihomoravským loukám přinejmenším podobaly. Představu o dřívější malebnosti rovinaté krajiny úvalu Moravy mohou dosud utvářet i zachovalé zbytky lužních lesů. Kromě typických dřevin tvrdého luhu[3] – např. jilmu vazu, dubu letního a jasanu ztepilého – ještě k Topolné zasahuje i „jižanský“ jasan úzkolistý probarvující na podzim les do žluta nebo také do červena (ÚRADNÍČEK a kol. 2009). Zejména na jaře však v podrostu zazáří porosty sněženek a později i koberce česneku medvědího. Za horizontem možností studia minulosti pomocí starých map jsou i některé zmíněné pomístní názvy. Búrov (Burow), podobně jako potok Burava (dříve Borový[4]) napovídají o složení lesů v jejich okolí. Borové lesy se však nedochovaly. Byla by škoda opomenout výklad jména obce, dobře totiž odráží charakter okolní krajiny. Odvozuje se buď od topolového porostu, nebo od názvu topel, znamenajícího bažinaté místo s nebezpečím utonutí (HOSÁK, ŠRÁMEK 1980), či mokřinu (KNOT 2005). Z posledních zbytků rostlinných společenstev, přeživších ojedinělých druhů a z názvů míst už můžeme jen usuzovat, jak pozoruhodně krajina u Topolné v minulosti asi vypadala a jak se proměňovala.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] V místech nazývaných Rusatina obtékaných potokem Buravou a jeho přítokem měly růst kdysi vrby a snad název upomíná na barvu půd utvářenou tvorbou slatin. Rozhovor s Augustinem KNOTEM, 2022. Topolná č. p. 283. Topolná 20. 5.
[2] Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. AOPK ČR. [cit. 8. 9. 2022]
[3] Tvrdý luh – podle dřevin s tvrdým dřevem, které rostou dále od vodního toku, na rozdíl od měkkého luhu s dřevinami rychle rostoucími na březích řeky a se dřevem měkkým.
[4] Rozhovor s Augustinem KNOTEM, 2022. Topolná č. p. 283. Topolná 20. 5.
HOSÁK, Ladislav, ŠRÁMEK, Rudolf, 1980. Místní jména na Moravě a ve Slezsku M–Ž. Praha. Academia. 964 s.
KNOT, Augustin, 2005. Topolná. Minulost a současnost slovácké obce (1305–2005). Nakladatelství Tomáš Ježek – Ottobre 12, Uherské Hradiště. 198 s.
ÚRADNÍČEK, Luboš, MADĚRA, Petr, TICHÁ, Soňa, KOBLÍŽEK, Jaroslav, 2009. Dřeviny České republiky. 2. přepracované vydání. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce. 367 s.
