Krajina hospodářského rozvoje v obrazu Vladimíra Hrocha (1907–1966) připomíná s odstupem 80 let spíše technický skanzen. Podobných štěrkopískovišť vznikalo v první polovině 20. století v nivě řeky Moravy jistě nemálo. Kterépak z nich však mělo ve svém sousedství nápadný kopeček – netypický pro úval řeky Moravy – a poblíž ho míjela železnice? Takových opravdu nemohlo být mnoho, a tak stačila chvíle práce s mapou, aby bylo možné se ve stopách malíře vydat do nejjižnějšího cípu Hornomoravského úvalu u Otrokovic sevřeného výběžky Vizovických vrchů a Chřibů. Po technickém zázemí bývalého štěrkopískoviště, natož po čoudící lokomotivě se nedochovaly ani stopy. Nynější vodní plocha, násobně větší než v časech malířových, slouží k rekreačním účelům. Čistá voda láká k vodním radovánkám, ale ani příroda na okraji města není hodna opomenutí. Na jihovýchodní straně lemují bývalé štěrkopískoviště staré duby. Některé z nich si mohutností nezadají s těmi, které už jen vzácně přežívají v některých aluviálních loukách, podobných těm, které krajinu malířova záběru mohly utvářet ještě v 19. století. Nápadný kopeček Skály (215 m n. m.) je nejzazším výběžkem Vizovických vrchů. Jméno mu přisoudily dva skalní útvary tvořené pískovci soláňského souvrství. Výhradně lesní dymnivky plné rostoucí jak pod starými duby u bývalého štěrkopískoviště, tak i v podrostu nepůvodního lesíku na vrchu Skály ale prozrazují, že i rovinatá krajina říčních úvalů dokáže ve svém druhovém bohatství rostlin dlouho uchovávat pozůstatky svojí mizející minulosti.

Text a fotografie: Petr Halas