Zima pod Drátníkovou skálou


Blatiny se staly od roku 1941 – kdy v nich Josef Jambor koupil chalupu – druhým, ne-li prvním malířovým domovem. Je zřejmé, že právě zde – a to v desítkách obrazů – nejčastěji pronikl až ke dřeni své Vysočiny, drsné, ale přitom útulné. V obrazech Vlhký sníh na Blatinách a Zima pod Drátníkovou skálou zachytil Josef Jambor poněkud nevlídnou atmosféru sychravého vlhkého zimního dne ve spodní části Blatin, kde pobýval. Malíř si pro své zimní motivy nezřídka vybíral období, kdy sníh nevytvářel souvislou pokrývku, ale prostupovaly jím „šmouhy“ brázd, okrajů cest a kamenic. V první polovině 20. století přicházely tak tuhé mrazy a zvraty počasí, že se nezapsaly jen do paměti starousedlíků, ale i do kronik a literatury. Tak např. obdivovatel krajiny okolí Sněžného (tehdy Německého), profesor češtiny a staré české literatury Emil Smetánka (1875–1949), psal ve svém vyznání: Teplý kraj to zrovna není, kde Německé leží. Devět měsíců do roka je zima a tři měsíce chladno, říkávají, a skoro je to pravda.[1] O něco starší zprávy z 20. let uvádějí sníh sahající až do korun jasanů a neprůjezdné cesty. Jindy dokládají zápisy náhlé zvraty počasí, např. o rybnících zamrzlých už koncem října (1920) tak, že se na nich dalo bruslit, a o úrodách brambor a dalších plodin zničených (roku 1921) červnovými mrazy (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ 2010). V roce 1951 však měl Josef Jambor příležitostí k malování vlhkých sněhů vícero. Pamětní kniha obce Novosady, Blatiny (TOMEK, 1921–1956) líčí zimu roku 1951 se střídajícími se mrazy a oblevami: „…druhá polovice zimy, leden a únor, byly nestálé, střídaly se mrazy s důkladnými oblevami. Koncem února a začátkem března napadlo trochu sněhu a přišly dosti tuhé mrazy. Jezdilo se v březnu ještě na saních.“ V popředí obrazu Vlhký sníh na Blatinách se před tehdejší chalupou u Kosků (č. p. 45, zcela vlevo) stáčí oblouk kdysi prašné a jindy blátivé cesty, který je již dávno vyasfaltován. Od poloviny 20. století přibylo tolik stromů, že jsou v nich chalupy Dolních Blatin sotva vidět i v zimě. I dnes ale najdeme v záběru obrazu místa, která činí Blatiny Blatinami – pramenné výrony, vytvářející v zasněžené pláni výtvarně působivé obrazce. Kolem nich trčí seschlé okolíky vysoké mokřadní byliny děhele. A proutí hlavatých vrb se začíná jarně červenat, aby mohlo být už brzy ořezáno na velikonoční pomlázky.

Jen pár kroků od místa, kde Josef Jambor maloval obraz Vlhký sníh na Blatinách, ztvárnil roku 1954 Dolní Blatiny i s jejich charakteristickou dominantou. Bylo to zřejmě někdy na sklonku zimy, protože v tom roce se zima a tuhé mrazy (až 27°C pod nulou) přihlásily až v lednu (TOMEK 1921–1956). Nad zasněženými střechami schýlených chalup – z jejichž komínů se překvapivě ani v zimě nekouří! – trčí nad smrkový les zasněžená skalní hradba rulového Drátníku (775 m n. m.). Zhruba uprostřed obrazu, před chalupou v popředí, je vidět drobný dřevěný přístřešek nad studánkou, tzv. haltýř. V teplých měsících sloužíval jako přírodní chladnička. Zásluhou chalupářů z měst, kteří v průběhu druhé poloviny 20. století nahradili mnohé ze starousedlíků, zůstal zachován vnější vzhled mnoha starých stavení. Někdy byl až příliš zveleben. S chalupařením se objevily i geograficky cizí rostliny – cizokrajné trávy a různé odrůdy konifer. Na jabloních dnes zůstávají jablka nesklizená, v zimě se na nich živí hejna kvíčal. Před padesáti a více lety bylo nesklizené ovoce jevem nevídaným, neboť bylo vzácností, a proto si lidé vážili každého dozrálého, ba i nedozrálého plodu.

Text: Jan Lacina, Petr Halas


[1] Vyšlo v Horáckých listech roku 1930, přetištěno jako Mé zlaté Německé roku 1948 (SMETÁNKA 1948).


SMETÁNKA, Emil, 1948. Mé zlaté Německé. Sněžné na Moravě. 19 s.

TOMEK, František, 1921–1956. Pamětní kniha obce Novosady, Blatiny. 140 s.

ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena, 2010. Rokytno. Ze života malé horské vesničky. SDH Rokytno. 112 s.

Místo a směr malířova záběru k obrazům Zima pod Drátníkovou skálou (49.6564783°N, 16.0992767°E, 260°) a k obrazu Vlhký sníh na Blatinách (49.6549753°N, 16.0975525°E, 304°) na podkladu Základní mapy ČR.