Východní okraj Českomoravské vrchoviny nad Tišnovskou kotlinou je tradiční ovocnářskou, zejména jablečnou, oblastí. Právě ovocným sadům i jednotlivým štěpům zasvětil své životní dílo grafik a malíř Emanuel Ranný st. (1913–2008). Prakticky celý svůj dlouhý život strávil na rodovém statku ve Štěpánovicích u Tišnova. Za svými náměty nemusel chodit daleko – od obytného stavení v řadové zástavbě se táhne přes humna starý vysokokmenný sad až k lesu. Básník Jan Skácel (1922–1989), který u Ranných často pobýval, považoval sad za synonymum domova. Obzvláště silný pocit domova je možno mít pod starou, určitě alespoň stopadesátiletou hrušní fíkovkou. Třebaže ji hospodář před několika lety (2008) navždy opustil, každoročně koncem dubna znovu rozkvétá a na vrcholu léta dává drobné, ale sladké plody. Dodnes je pod ní stará lavička, na které umělec rád sedával a kreslil. To prosté venkovské místo přímo vybízí k zadumání nad tím, proč i lidé z venkova dnes často raději nakupují cizí ovoce v supermarketech, místo aby česali to vlastní. Staré vysokokmenné sady a linie na mezích chřadnou a většinou bez náhrady mizí. Ovocnářské předhoří Vysočiny tím ztrácí jeden z určujících prvků svého malebného rázu.

Text: Jan Lacina a Petr Halas; foto: Petr Halas a Josef Ptáček