S příchodem babího léta bývá ve vinicích rušno. Nejinak tomu bylo i na počátku 50. let pod mikulovským Svatým kopečkem (363 m n. m.), jak pro budoucí generace zaznamenal malíř Pálavy Rudolf Gajdoš (1907–1975). Na pozadí oslavy lidské práce zachytil také stěžejní botanickou lokalitu Pavlovských vrchů, tedy xerotermní svahy pod kaplí svatého Šebestiána. Během jara zde vykvétá nesčetně vzácných a ohrožených druhů rostlin a botanici sem za nimi chodí už více než 250 let. Nápadné jsou kosatce nízké nebo koniklece, za povšimnutí ale stojí také stepní trávy kavyly, jejichž dlouhé stříbrné osiny se ve větru vlní jako vodní hladina. Ten nejvzácnější, kavyl skalní, který jinde v ČR nenajdeme, byl na Svatém kopečku objeven až v roce 1996 rakouským botanikem Haraldem Niklfeldem, který na něj upozornil své české kolegy. Do té doby byl zaměňován za podobný kavyl sličný.

Mikulov bez Svatého kopečku si lze představit jen těžko. Nicméně v 50. letech 20. století reálně hrozilo, že zde bude otevřen kamenolom. Nakonec tento smutný osud stihl vrch Čebínku (429 m n. m.) u Tišnova, takže přírodní poklady alespoň na Svatém kopečku zůstaly zachovány. Co naopak do značné míry zmizelo pod rozrůstající se zástavbou Mikulova, jsou zemědělské pozemky, které byly i se svými hospodáři hlavním motivem Gajdošova obrazu.

Text: Tomáš Koutecký, Fotografie Tomáš Koutecký a Petr Halas