V díle svatoborského malíře Vladimíra Vašíčka (1919–2003) nenajdeme mnoho realisticky vyznívajících krajinomaleb. Vzácnou výjimku tvoří soubor obrazů malovaných během několika málo let těsně po únorovém převratu r. 1948 – po autorově návratu ze studií do rodné vesnice, kam se uchýlil mimo jiné i pro nechuť přizpůsobovat se uměleckému městskému prostředí, postupně válcovanému sociálním realismem. K těmto jeho raným dílům patří i několik variant panoramatických pohledů na Svatoborskou dolinu z let 1949 a 1950, z nichž už zřetelně dýchá Vašíčkův cit pro barevný souzvuk a inspirace francouzským fauvismem[1] (k výtvarné interpretaci raného Vašíčkova díla blíže viz MALIVA 2019).
Autor si za svoje stanoviště zvolil horní část západního svahu Liščího kopce (210 m n. m.), na jehož plochém temeni (za zády malíře) se právě v letech, kdy obrazy vznikaly, budovalo milotické letiště. Málokdo asi tehdy tušil, že jeho pravidelně sečená přistávací plocha se po pár desetiletích stane přírodní památkou a paradoxně jedním z našich posledních útočišť dříve běžného sysla obecného – dnes kriticky ohroženého hlodavce, který pro svoje přežití nezbytně potřebuje udržovanou travinnou vegetaci, které dřív bývalo všude dost. I takový může být důsledek našeho necitlivého využívání krajiny, v němž nezbývá místo pro další živáčky…
Vašíček na svých obrazech v působivé zkratce zachytil nivu Kyjovky u Svatobořic ještě rozčleněnou na menší, různě osetá políčka, mezi nimiž byl prostor i pro kosené louky s kupami sena, po nichž už není široko daleko ani památky. Dnes je okolní krajina bohužel převážně zemědělskou pouští, v níž je prostor jen pro pár přešlechtěných plodin. Lidskému oku lahodící linie parcelových hranic, oraných brázd a polních cest z Vašíčkových obrazů suplují jen tu a tam vyjeté koleje těžké zemědělské techniky. Neradostný dojem z nivní krajiny umocňuje pohled na zmrzačený tok zahnívající Kyjovky, přetížené komunálním znečištěním a splachy z okolních polí. Oázou života v krajině je tady obec. Pestré záhumenky, meruňkové sady s vinicemi na protějších stráních, patrné i v pozadí Vašíčkových obrazů, v sobě dodnes skrývají i úhory s ojedinělými zbytky vzácnější plevelové a ruderální vegetace, z níž na jaře zelenobílými květy zasvítí třeba ohrožený snědek hřebenitý.
Útěšnější pohledy do kraje skýtá i zvlněná pahorkatina za nivou Kyjovky. Není u nás mnoho krajin, v kterých se dokáže proměnit v přednost i kýčovitý, svítivě žlutý šat řepky nebo nahota pokrytá brázdami hlubokých vrásek. Zdejší měkce modelované svahy s tolik typickými úpady[2] ale mají jakousi všeobecně působící moc – je to trochu jako dívat se na moře. Stačí pak jediná vlna – cesta, keř, strom nebo jen stín, a v člověku se cosi pohne. Podobně jako při pohledu na Vašíčkovu žlutomodrou Svatoborskou dolinu.
Text a fotografie: Jan Běťák
[1] Fauvismus – moderní umělecký směr, který vznikl ve Francii na počátku 20. století. Fauvistům šlo o čistou barvu a jednoduchou zkratku, o konstrukci obrazového prostoru bez modelace a stínování, o dokonalou harmonii mezi emocionálním výrazem a dekorativní kompozicí. Výrazová síla obrazu má vycházet z barevné plochy, která na diváka bezprostředně působí.
[2] Úpady jsou malé, mělké suché vhloubené tvary reliéfu převážně úvalovitého nebo i neckovitého tvaru, které v moravských Karpatech vznikaly během čtvrtohorního zalednění v předpolí ledovce společným působením tekoucí vody a svahovou modelací.
MALIVA, Josef, 2009. Paleta žhavená sluncem jihu Moravy: život a dílo malíře Vladimíra Vašíčka. Hodonín. Galerie výtvarného umění ve spolupráci s Galerií Slováckého muzea v Uherském Hradišti. 84 s. + 4 s. seznam vystavených prací.
