Toskánský malíř Giovanni Maria Monsorno (1768–1836), který v letech 1820–1821 doprovázel na cestách po Znojemsku a Dolních Rakousích toskánského vévodu Ferdinanda III. (ŠÍPEK 1996), zachytil četnými pohledy z dálek jak dobovou architekturu Znojma a okolí, tak i přírodu. Svými záběry zblízka dokumentoval malíř věrohodně nejen detaily význačných staveb, ale některými dokonce i společenské reálie tehdejší doby. Tak můžeme např. v kresbách rotundy Nanebevzetí Panny Marie (od 13. století sv. Kateřiny) spatřit způsob jejího tehdejšího využití. Svatostánek, jenž nejen v přemyslovských dobách svého založení zhmotňoval autoritu dlící i nad samotným panovníkem, byl na začátku 19. století (po neblahém rozvoji osvícenství a období napoleonských válek) využit jako prasečí chlévy. Naštěstí mohutnost tisíciletých zdí – vystavěných z místního kamene až do tloušťky 110 cm – uchovala v celistvosti nejstarší románskou památku Znojma až do dnešní doby.
Text: Petr Halas a Eva Kallabová; fotografie: Petr Halas
ŠÍPEK, Zdeněk, 1996. Dva empiroví malíři na Znojemsku. In: Jižní Morava: vlastivědný sborník Brno. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno. Roč. 32, sv. 35, s. 315–320.