Mezi méně časté motivy v obrazech Josefa Jambora patřily lesní interiéry. K těm líbivějším jistě náleží ty z listnatých lesů, většinou s rozmanitými křivkami kmenů. Takové ztvárnil např. v obrazech Podzim v listnatém lese (1930) v bučině na Květnici u Tišnova či V listnatém lese (1963) blíže nedohledaném. V obraze Slunce v lese zachytil malíř mladou smrkovou kmenovinu, již prakticky nelze lokalizovat. Stěží by však za ní malíř chodil, nebo dokonce vyjížděl, někam daleko. Nabízí se proto úvaha, zda si jen neodskočil od své chalupy (č. p. 21), kterou o rok dříve, roku 1941, na Blatinách koupil. S takovou myšlenkou se vydal pozorný badatel díla Josefa Jambora, tišnovský popularizátor přírody a výtvarného umění Jan Lacina (1944–2020), na nejbližší lesní cestu z Dolních Blatin a podobnou scenérii s balvany u ní našel. Je nasnadě, že si malíř v monotónní kmenovině zvolil záběr s balvany, jimiž by kromě hry světel a stínů obraz zpestřil. Na místě smrkového lesa, který si jako motiv vybral, rostly původně acidofilní bučiny, jejichž zbytky se uchovaly v okolí blízkého vrcholu Drátníku (776 m n. m.) a střídaly je v zamokřených polohách rašelinné a podmáčené smrčiny. Smrkové lesy byly ve Žďárských vrších vysazovány na přelomu 18. a 19. století na rozsáhlých plochách vytěžených pro potřeby železářských hutí.

Text: Petr Halas