Ve stejném roce, ve kterém Josef Jambor vytvořil jeden ze svých nezapomenutelných obrazů milovských luk – Olše na milovských loukách – zvěčnil svůj oblíbený motiv i z opačné strany v malbě Rozlitá Svratka na Milovech. Jakoby malíř chtěl na sklonku svého života s větší naléhavostí zanechat svědectví o tváři milované krajiny domova pro budoucí generace. Josef Jambor tehdy zachytil ze silničky k Březinám pohled do Rychtářek[1], podmáčených v časném jaru vodami rozlité Svratky. Popředí tvořily pravidelně sečené louky, udržované v těchto místech i dnes. V rozlitých vodách se ztrácí zprava přitékající Studený potok (Řásník), za nímž se v dálce mírně zvedají tenkrát zorněné svahy pod silnicí do Milov. Za roztroušenými olšemi a vrbami je patrné stavení hospody u Mošnerů (dnes u Šlechtů), za nimi budovy bývalé železářské huti a vrchnostenského dvora, soustředěné nedaleko Milovského rybníka. Na obzoru (vlevo) uzavírají Milovskou kotlinu svahy Vysokého kopce (806 m n. m.) a zejména odlesněný kopec Vrchy (726 m n. m.). Pod ním se rozprostírá les Planec. I ten, podobně jako lesy v širokém okolí, byl na přelomu 18. a 19. století přeměněn na smrkové monokultury. I samotná stavení zanechávají zprávu o proměnách okolní krajiny. Svědectví o složení dřívějších lesů prozrazuje jejich trámoví. Při opravě střechy hostince u Šlechtů byl v trámech vyrobených z jedlového dřeva, dnes tak vzácného stromu Žďárských vrchů, objeven letopočet 1705[2]. Jeho hospodářská stavení, patrná v obrazech Josefa Jambora na záběrech z Podlesí, byla od 70. let 20. století postupně rozebírána. Mezitím rozsáhlé části milovských luk ztratily svou dřívější rozmanitost. Meandry Svratky obstoupily husté porosty vrb a líbivé luční byliny ustoupily houštinám chrastice rákosovité.

Text: Petr Halas

[1] Pomístní název části milovských luk odvozený od hospodáře – rychtáře ve Sněžném, dříve Německém (SVOBODA 1948).

[2] Rozhovor s Rudolfem BALÁŠEM spolumajitelem Penzionu u Šlechtů, 2020. Moravské Milovy č. p. 3. Moravské Milovy 13. 5.