Když Bobeš Svoboda (1885–1974) opustil svoje domovské Mohelno a vystoupal na návrší nad Novou Vsí, otevřel se mu působivý výhled do podzimně zbarveného údolí Oslavy a na pahorkatinu okolo Rapotic. Z těch míst zachytil roku 1925 jedinečnou harmonii spojení divoké přírodní krajiny hlubokého říčního údolí se zemědělskou krajinou polí a pastvin v popředí.

V zalesněném údolí Oslavy mají kromě přírodě vzdálených lesních porostů velké zastoupení hercynské dubohabřiny a acidofilní teplomilné doubravy, charakteristické pro teplejší oblasti středních poloh. Jen místy je střídají na kamenitých a balvanitých svazích suťové lesy a na zastíněných místech květnaté bučiny. Ačkoliv je lesnaté údolí považováno za výjimečně zachovalou ukázku přírodní krajiny, i ono bylo člověkem dlouhodobě ovlivňováno. Rozvodní hřbet mezi Oslavou a Chvojnicí s přilehlým okolím skýtal pravěkému člověku dostatečné zdroje obživy a kamenných surovin, což vedlo k téměř k nepřetržitému osídlení už od hlubokého pravěku. Dokládají to desítky lokalit nížinného i výšinného charakteru. Kromě pravěkých sídel, (např. výšinná sídliště Senorady, Čučice, Ketkovice, Oslavany, Mohelno) bylo údolí Oslavy objektem zájmu i v raném středověku. Jak dokládají pozůstatky kamenické činnosti a archeologické nálezy (např. z hradiska Staré Zámky u Líšně), byla kamenná moře v údolí Oslavy, pod vrchem Plánice (402 m n. m.), významným zdrojem suroviny (svoru) pro výrobu žernovů v raném středověku. Pro člověka snadno dostupné křemičité zvětraliny hadců (opál, plazma, chalcedon) skýtaly přísun kvalitní suroviny pro výrobu štípaných kamenných nástrojů. Valouny páskovaného amfibolitu sbírané v řece Oslavě byly vítanou surovinou ke zhotovování kamenných vrtaných mlatů, případně byly používány jako otloukače. Vzniklé raně středověké osady v okolí řeky patří k nejstarším v oblasti, což dokládají písemné zprávy, například zakládací listina třebíčského kláštera z roku 1104. Od dob Bobše Svobody se zalesněné údolí a lesy na horizontu příliš nezměnily.

V zemědělsky využitém popředí záběru zachytil tehdy malíř pruhy políček, na hraně plochého návrší Ve Vinohrádkách (316 m n. m.) pak i nápadné granulitové balvany. Ty společně s rulami, hadci a překryvy spraší spoluvytvářejí různorodé prostředí podmiňující pestrost živé přírody údolí. Název návrší napovídá, že bylo v minulosti využito jako vinohrad, staré mapy prozrazují, že se na něm také páslo. Dlouhodobé využití místa dodnes dokládají rostliny suchých trávníků. I když za časů Bobše Svobody byly ještě trávníky pravidelně využívané a dnes zarůstají nežádoucími ruderálními rostlinami, dodnes se v nich některé cennější druhy uchovaly. Z těch, které, prozradí kyselost podloží, jsou to pavinec horský a trojzubec poléhavý, ze stepních pak např. kostřava waliská, mochna písečná, ovsíř pýřitý, psineček tuhý, vousatka prstnatá a rozrazily. Brzy na jaře vykvétá světle modře rozrazil rozprostřený a na sklonku léta trávníky barví tmavomodré svíce rozrazilu klasnatého. Z okolí Nové Vsi byly ještě na přelomu tisíciletí uváděny len tenkolistý, smil písečný, zvonek hadincový a z Vinohrádků i vzácný křivatec český. Naštěstí se Ve Vinohrádkách opět pase.

Text: Petr Halas, Jan Šebesta a Martin Kuča