Veduta malíře samouka, původní profesí mistra postřihačského, Leopolda Šašecího (1819–1865), zobrazuje pohled na Staré Město přes hladinu Staroměstského rybníka se siluetou Telče a kopci severozápadního okolí. Na některých z nich jsou viditelné triangulační věže. Do popředí autor umístil nápadný velký balvan tvořený částečně metamorfovanou horninou – migmatitem. Migmatity v širším okolí Telče představují zónu hornin dotčených částečnou metamorfózou při vyvření žulového plutonu, který buduje kopce vzdáleného horizontu. Jejich četné nápadné balvany jsou nad Staroměstským rybníkem roztroušeny na strmém svahu.
Leopold Šašecí do záběru spolu s rybníkem zahrnul podstatné pamětihodnosti Telče. Ctihodná svou starobylostí, obestřená zvěstmi legendárními jako místo poutní[1], nejznámější v okolí jest svatyně Matky Boží na Starém Městě, dle pověsti r. 1099 založená, v základech jako chrám zděný z druhé polovice 14. století pocházející. Tak líčí nejstarší historii Starého Města roku 1913 ředitel měšťanské školy v Telči Jan Tiray (1913). Podle pověsti nechal původní kapli postavit moravský kníže Otta II. po úspěšné bitvě s českým knížetem Břetislavem II. Jak dosvědčují později nalezené archeologické památky ze dna dnešního Staroměstského rybníka (TIRAY 1913), nacházela se nejstarší osada datovaná do 2. poloviny 12. století na obou březích Telčského potoka (BĚHOUNKOVÁ 2015). Jím dodnes prochází pozůstatek kamenné cesty z počátku 13. století. Přechází nivu Telčského potoka napříč, od východu k západu. Cesta pokračovala okolo kostela Matky Boží a předpokládá se, že byla součástí tzv. Telčské stezky, vedoucí ze Staré Říše do Jindřichova Hradce (BĚHOUNKOVÁ 2015). Historie Staroměstského rybníka je o něco mladší. Jako „Svato-Márský“ byl založen až roku 1372. Leopold Šašecí v polovině 19. století ztvárnil podobu Starého Města detailně. V té době měl kostel Matky Boží ještě cibulovitou báni věže. Upravena do nynější podoby byla roku 1891[2]. Mladé stromy na hřbitově tehdy nebránily výhledu na kostel. Dobře viditelná tak byla i hřbitovní kaple sv. Rocha vystavěná roku 1652 jako poděkování za odvrácení morové rány (TIRAY 1913). Jen mírně zvlněná krajina blízkého okolí Telče byla v 19. století převážně zemědělsky využívaná. V záběru se střídají proužky políček se zelenými loukami a pastvinami. Na obou vedutách jsou zobrazeny kravky, buď v popředí, nebo s oráčem na poli. Koní se tehdy na Telčsku chovalo jen málo. Na mladší z vedut se snad se na prvém břehu rybníka suší len, dříve hojně pěstovaný. Na téže vedutě, v místech nad oráčem, směrem ke Štěpnici (ovocný sad a ovocná školka) byly od 16. do 18. století chmelnice (TIRAY 1913). Za továrnou na sukno Jakuba Langa s kouřícím komínem je patrná silnice ke sv. Janovi, vedoucí z Telče na Jindřichův Hradec. Dřevin, na rozdíl od dnešní doby, bylo poskrovnu, a krajina tak byla přehledná.
Text: Petr Halas, fotografie: Petr Halas a David Zimola
[1] Do josefinských reforem byl kostel vyhlášeným místem mariánských poutí (15. srpna a 8. září).
[2] Římskokatolická farnost Telč, [online]. [Cit. 21. 5. 2021]. Dostupné z: https://www.farnost-telc.cz/content/kostel-p-marie-matky-bozi
BĚHOUNKOVÁ, Lenka, 2015. Keramická produkce ze středověkého sídliště Telč – Staroměstský rybník se zaměřením na technologii výroby nádoby. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Brno. 152 s. + 31 s, příloh.
TIRAY, Jan, 1913. Vlastivěda moravská. II, Místopis, Telecký okres. V Brně: Musejní spolek Brno. 456 s. + mapové přílohy.
