Obraz Pálava s Klentnicí Wenze Grölla (1889–1969) dobře dokumentuje malířovu realistickou věrohodnost. Netypický záběr na Pavlovské vrchy lze spatřit z vrcholku kopce Pálavy (462 m n. m.). Směrem k jihu se v dálce řadí nad Klentnicí návrší se Sirotčím hrádkem, Stolová hora (456 m n. m.) a nejdále je podle siluety kaple sv. Šebestiána patrný Svatý kopeček u Mikulova (363 m n. m.). V popředí obrazu je vidět mělká terénní sníženina, která později zarostla náletem trnek a dřínů. I když je dnes místo součástí nejpřísněji chráněné národní přírodní rezervace (NPR Děvín), je zřejmé, že je péče o bývalé pastviny jiná než v době malířově. Zjevně v ní dlouhá léta chyběla pastva. Překvapují i malířem zachycené mladé břízky, které dnes v blízkém okolí nenajdeme. Pod svahem vykukují borovice černé vysázené na sklonku 19. století, jejichž koruny pohled na dlouhá desetiletí zaclonily[1]. Jednolitě zbarvený trávník bez květů v podzimním námětu obrazu nedává tušit přírodovědnou hodnotu místa. Na bezlesých jižních svazích vrchu Pálavy, v suchých trávnících zpestřených škrapovými poli, lze spatřit přírodní „zahrádku“. Z bohaté palety stepních a skalních rostlinných druhů jich však několik vzácných stojí za zmínku. K nejkrásnějším patří pavincům podobná, ale vápnomilná koulenka prodloužená. S běžnou ožankou kalamandrou se na svahu potkává vzácná ožanka horská, která na Pavlovských vrších má svoji nejsevernější výspu. V letním dopoledním slunci rozzáří skalnaté svahy vzácná devaterka poléhavá, než její korunní lístky roznese odpolední vítr. Žlutokvětá devaterka, příbuzná jihoevropských cistů, roste na Moravě kromě Pálavy už jen na slepencových skalách u Moravského Krumlova.

Text a fotografie: Petr Halas

[1] Borovice černé patrné ještě ve srovnávacím záběru z roku 2021 byly roku 2022 pokáceny.