Obraz Aloise Schneiderky (1896–1958) s nezaměnitelným masivem Ondřejníku ponořeného do rozmaru vrtkavého horského počasí, se zbytečky ležícího sněhu a bez obyvatel hor, vyvolává tak trochu dojem měsíční krajiny. Účinek obrazu se však napraví, jakmile se po dlouhém očekávání vyloupne předloha malířova záběru. Pohled to musí být vždy zasloužený – buď náročným stoupáním po některé z turistických stezek klikatících se po strmých úbočích památného Radhoště (1129 m n. m.), nebo snad ještě zaslouženější po překonání dopravní organizace, pozlátka a tretek a „měšťáckého“ korza vedoucího od Pusteven. Až z věžičky kaple sv. Cyrila a Metoděje poznáme, odkud malíř obraz maloval. Teprve tam se otevře pohled do krajiny s výběžky Mjaší (902 m n. m.) a Nořičí hory (1047 m n. m.) – patrných v popředí obrazu – a s pokračováním oblouku beskydských hor. A především, ukáže se také masiv Ondřejníku, maličkého „pohoříčka“, které je Beskydům důstojným předvojem. Nevypíná se sice tak vysoko – nejvyšším místem je Skalka (964 m n. m.) – a proti Beskydům mu tak chybí dva nejvyšší lesní vegetační stupně (smrkojedlobukový a smrkový). V dřívějších časech, než do českých krajin kvůli rozvoji hutí a hamrů vniklo (na přelomu 18. a 19. století) německé smrkové hospodářství, šatil se Ondřejník do každoročních barevných proměn bukového listoví. Jen v nejvyšších polohách mohly dokreslovat kontury hory tmavé odstíny příměsi smrků a jedlí. Místy se ale na Ondřejníku původní lesy zachovaly dodnes. Na rytmicky se střídajících polohách jílovců s pískovci flyšového podloží se dělí o místo květnaté bučiny s bučinami acidofilními. Nejcennější část je chráněná v pralesovité jedlo-bučině v přírodní rezervaci Skalka. Ještě na úpatí se mísí některé typické horské druhy lesního podrostu, např. kokořík přeslenitý, měsíčnice vytrvalá a všudypřítomná věsenka nachová s druhy světlých lesů, např. s náprstníkem velkokvětým a lilií zlatohlavou. Až ve vyšších částech se objevují hořec tolitovitý a oměj tuhý moravský. Vedle výskytu vzácného motýla jasoně dymnivkového si na Ondřejníku v dutinách starých stromů staví hnízda lesní holub doupňák a hnízdí tam i vzácné horské druhy jeřábek lesní a sýc rousný. Dosvědčují význam Ondřejníku jako ostrova horského lesa v krajině Podbeskydí.

Text a fotografie: Petr Halas