Obraz Motiv ze Strmilova je milým nahlédnutím do geografické šíře působnosti[1] v díle jednoho z největších malířů Vysočiny Oldřicha Blažíčka (1887–1953). Rodák ze Slavkovic u Nového Města na Moravě se neproslavil jen obrazy Vysočiny, ale i obrazy chrámových interiérů. Přesto se mu stala Vysočina nejvděčnějším malířským námětem a snad nejčastěji to byla Rožná, vesnice jeho dětství. Chudé poměry, v nichž malíř vyrůstal, nejenže nejdříve nasměrovaly jeho obživu cestou malíře pokojů (BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, HAVLOVÁ 2019), ale i později, když už byl proslulým akademickým malířem, nepřestával ve svých obrazech oslavovat nejprostší náměty krajinných a vesnických scenérií. Takový námět našel i v jedné z mnoha postranních uliček Strmilova – města, jež v průběhu svých dějin přináleželo střídavě k Moravě[2], jindy zase k území Čech. Malíř si překvapivě nevybral některé z četných malebných zákoutí svažitých částí města, ale rovinatou část okolo Kamenitého potoka. S malířskými potřebami se tehdy musel postavit na můstek přes Kamenitý potok nad jeho ústím do Hamerského potoka (dříve Morávky). Chalupy se v původní podobě nedochovaly, ale půdorys tehdejší zástavby zůstal přibližně zachován. Že se však za více než století změnila krajina v okolí Strmilova, dosvědčuje nepřímo i podoba polovyschlého potoka. Chudá vegetace tehdejšího kamenitého koryta – nepochybně spásaná domácí drůbeží – jistě postrádala bujné druhy rostlin živných stanovišť, jakými jsou např. orobinec širokolistý a zblochan vodní. Ty na dně potoka, nyní sevřeného vyzděnými břehy, prozrazují živinami bohaté splachy z hnojených polí a intenzivně obhospodařované rybníky, jejichž dřívější jantarově zbarvené hladiny nahradil bahnitý kal. Ale přesto je i v přírodě dnešního Strmilova stále co objevovat. Jen nedaleko malířova místa se na břehu Hamerského potoka tísní porost horské růže převislé dosvědčující, že Strmilov leží v kraji pod Javořicí (836,5 m n. m.) – nejvyšším kopcem Českomoravské vrchoviny.

Text a fotografie: Petr Halas

[1] Oldřich Blažíček se v okolí Strmilova v květnu a červnu a v zimních měsících roku 1914 věnoval krajinářským pracím, studiím lidí pracujících v přírodě, zátiším hub a dalším (BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, HAVLOVÁ 2019).

[2] Roku 1354 připadl Strmilov k telečskému panství Zachariáše z Hradce. Církevně patřil zřejmě od počátku své existence na Moravu. Otázka správní příslušnosti Strmilova k Čechám, nebo k Moravě od časů jeho založení není dosud vyjasněna. Strmilov, [online]. [Cit. 14. 10. 2022]. Dostupné z: https://www.strmilovsko.cz/mesto/historie-mesta/13-19stoleti/

BLAŽÍČKOVÁ-HOROVÁ, Naděžda, HAVLOVÁ, Eliška, 2019. Oldřich Blažíček (1887–1953). 2 svazky. Praha: Academia. 315 a 508 s.