Milovská kotlina ve Žďárských vrších přitahovala a formovala v 1. polovině 20. století nejednoho malíře. Josef Fiala (1882–1963), původem pražský malíř, si Českomoravskou vrchovinu a Milovskou kotlinu zamiloval natolik, že si na místě dřívějších polí nedaleko Milovského rybníka postavil roku 1935 svoji chatu Toscani. Jeho oblíbeným námětem bylo venkovské obyvatelstvo při práci na poli, senoseči, sběru lesních plodů, radovánkách u vody a zvláště častá je v jeho obrazech pastýřská tematika s dětmi. Inspiraci mu Milovská kotlina – tehdy ještě všudypřítomně oživovaná místním obyvatelstvem – poskytovala nevyčerpatelnou. Doslova ze své chaty měl malíř výhled na zalučněnou říční nivu s meandrující Svratkou, která na svých písčitých březích lákala v létě ke koupání. Vodní hladina se zrcadlí v mnoha malířových obrazech. S odrazy podzimně zbarvených stromů a oživenou domácí drůbeží ji můžeme obdivovat také v obrazu Milovský rybník. Josef Fiala ho namaloval zřejmě[1] ještě před rokem 1935, kdy jezdíval do nedaleké Svratky. Pohled směřoval ze severní strany k hrázi, za níž jsou vidět coby pamětníci zaniklé železářské slávy budovy bývalé drátovny a bývalého vrchnostenského dvora. Třebaže mělo blízké zázemí rybníka za sebou rušnou industriální historii 18. a 19. století, v záběru se harmonicky snoubila příroda s dílem lidských rukou. Vždyť sám rybník, založený roku 1610 Vilémem Dubským z Třebomyslic (SVOBODA 1948), vznikl na místech podmáčené nivy Černého potoka pramenícího u Samotína jako zdroj vody pohánějící vodní kolo puchýrny – hamru (STRÁNSKÝ a kol. 2008). Do půvabu jeho okolí zasáhla v roce 1989 mohutná budova hotelu Devět skal, která – vystavěná na místě menších chatek – zastínila starší turistický hotel podnikatele Aloise Chocholáče z roku 1935 (BARTOŇ 2002). Krajina obrazu však zůstávala až do nedávné doby podobně malebná. Teprve roku 2022 bylo třeba rybník osvědčený čtyřsetletou historií v duchu doby „vylepšit“. Přírodní břehy zohyzdily při nákladné revitalizaci kamenné záhozy a vybudovaná stanoviště pro obojživelníky. Copak by si o zásahu asi pomyslel Josef Fiala a co teprve dřívější osadníci? Vždyť tehdy každý malý kluk dobře věděl, kde nejlépe se daří čolkům a kam jít chytat žáby a že místo těžké techniky v rybníku jsou na bývalých loukách třeba pracovité ruce, kosy, hrábě a pily.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Rozhovor s malířovým vnukem Luďkem FIALOU, 2021. Moravské Milovy ev. č. 13. Moravské Milovy 1. 1.
BARTOŇ, Jiří, 2002. Sněžné a Sněžensko. Sursum. Sněžné. 202 s.
STRÁNSKÝ, Karel, STRÁNSKÝ, Lubomír, JANOVÁ, Drahomíra, BUCHAL, Antonín, 2008. Železné hamry a hutě Českomoravské a Drahanské vrchoviny – II. část. Vysoké učení technické. Brno. 107 s.
SVOBODA, Josef František, 1948. Vlastivěda moravská. II, Místopis Novoměstský okres. Musejní spolek. Brno. 720 s. + obrazové přílohy.
