Jedním z nejpřitažlivějších obrazů Josefa Jambora je Jarní pohled na Blatinách. Vtahuje totiž pozorovatele prostřednictvím cesty lemované zbarveným borůvčím mezi rozptýlené blatinské chalupy usazené pod dominantou Buchtova kopce (813 m n. m.). Nad nejníže položenými chalupami Dolních Blatin se v záběru zvedá výběžek lesa Plance, nad ním pak stromy lemovaná stará silnice ze Sněžného do Milov. Pod vrcholkem Buchtova kopce je zachycena vysoko položená osada Zálesí. Borůvčím zarostlé mezi dodnes poslední starousedlíci říkají Štajgrova, podle vlastníka přilehlých pozemků. Stavení u Štajgrů (č. p. 3) se dvěma štíty je vidět nejblíže vlevo. Cesta vede ze Samotína přes sedlo mezi vrchy Teplá (782 m n. m.) a Drátník (776 m n. m.). Lemují ji kamenice a kromě borůvčí i porosty smilkových trávníků, které blatinské ženy dříve pravidelně vyžínaly[1]. Dodnes v nich lze nacházet průvodce chudé krajiny Vysočiny – hvozdík kropenatý, mateřídoušku vejčitou, rozchodník křovištní nebo smilku tuhou. Dnes ale obtížně přežívají v konkurenci ovsíku a ruderálních rostlin a zarůstají nálety dřevin. Ani porosty borůvčí už nejsou tak bohaté, jako byly dříve, kdy do nich mohly blatinské děti chodívat na borůvky s konvičkami. Chalupy, tehdy rozptýlené mezi pruhy políček a luk, jsou dnes ukryté mezi porosty náletových dřevin. Většina polí byla zatravněna. Orné půdy neubylo jen v Blatinách, ale také na svazích Buchtova kopce. Tam byla pole osázena lesem, kvůli němuž zmizely krásné výhledy, které učarovaly v 50. letech 20. století i filmařům pohádky Obušku, z pytle ven!
Text: Petr Halas
[1] Rozhovor s Ladislavem LINKOU, 2020. Blatiny č. p. 52. Blatiny 25. 8.
