Jednu z krajin, s horizonty vzdálenými na dosah, ztvárnila Zdeňka Samsonová-Ranná u svých rodných Vohančic pohledem na Kozí doly a k Pejškovu. V obraze se mezi poli vine silnička od Vohančic k Pejškovu a Deblínu. Nad ní se zvedají svažitá pole až ke kamenitému vršku. Nebyl asi nikdy obdělán. Sloužil jako chudé pastviny. Je na něm dodnes uchovaný kousek starosvětské krajiny. Kamenité návrší se skupinou starých dubů. Křivolaké stromy a trávník kostřavy ovčí dělají místo dodnes útulným. Odtud už svahy prudce padají do hlubokých zářezů Kozích dolů – počátků Heroltického potoka. Horizont uzavírají lesy Kopeček (vlevo) a Pohořílka (vpravo). Harmonickou krajinu zvýrazněnou zbytky ležícího sněhu malířka ale mírně zdramatizovala. Reliéf za silničkou vyvýšila. Horní část pole však od té doby také zarostla dřevinami a ty zaclonily svým houštím pohled na duby rostoucí na návrší. Pořád je ale vcházením do obrazu co objevovat. Lesy chudé i bohaté, hluboká údolíčka, potůčky, staré sady a zaniklé lesní cesty.

Snad největší potěšení ze čtveřice vybraných obrazů Zdenky Samsonové-Ranné působí obraz Heroltická pole. Stoupáme-li z jižního konce Heroltic po svazích Velké Dřínové (351 m n. m.), už zdálky zaujmou souvislé porosty válečky prapořité. Nejen tato tráva, ale i sám název kopce, pojmenovaný po bazifilním dřínu jarním, prozrazují v podloží pruhy krystalických vápenců. Z vrcholu Velké Dřínové je nezapomenutelný pohled. Nejen na heroltická pole, ale směrem k Tišnovu, který lze spatřit překvapivě bez nerozlučné Květnice (470 m n. m.). Pohledem do údolí Svratky k jihovýchodu rozehrávají kopce velkolepou podívanou. Samotný vrchol Velké Dřínové a jižní svahy jsou dosud částečně zatravněné, již dlouho leží ladem. Jak je ale na vápnitých podkladech obvyklé, nepodléhají trávníky tak rychle degradaci. Dodnes jsou druhově poměrně pestré. A konečně – severozápadním směrem ke Stražové (394 m n. m.) vidíme vytoužený pohled na heroltická pole. Obraz je věrný. Struktura krajiny se výrazně nezměnila. Vzhůru okolo Stražové vede cesta do Pejškova za obecní (Obecny) les. Zprava doleva stoupá cesta na Malou Dřínovou (376 m n. m.). Pestrá mozaika políček byla zjednodušena. I tady ornou půdu nahradily louky. Zachovaly se ale terasované svahy s ovocnými stromy. Jsou pečlivě obhospodařovány. Ze svahů mezi teráskami se šíří druhy suchých trávníků do okolních ploch.

Text: Petr Halas