Pohled na romantickou hradní zříceninu Děvičky u Pavlova od malíře Wenze Grölla (1889–1969) zachycuje harmonickou krajinu severovýchodních svahů Pálavy, jež se zvedají z nivy Dyje právě zalité jarní povodní. Od roku 1988 povodňové vody nahrazuje hladina Dolní novomlýnské nádrže o rozloze téměř 17 čtverečních kilometrů, pod níž zmizela nejcennější část podpálavských luhů. Přestože kvůli přehradě do nivy v současnosti suchou nohou vstoupit nelze, do malířova záběru kupodivu ano. Byl totiž pořízen na vyvýšenině, která nebyla zatopena a momentálně vytváří poloostrov s areálem Autokempu Pavlov. Pohlédneme-li ke zřícenině, pozorného pozorovatele možná zaujme, že vrch, na kterém stojí Děvičky, je jakoby rozdělený na dvě poloviny. Zatímco severozápadní svah pokrývá les, jihovýchodnímu dominují travinobylinná společenstva. Nejedná se o náhodu. Je tomu tak zřejmě již tisíce let a fenomén se označuje jako expoziční lesostep. V typické formě je k vidění například v jižním Rusku nebo v Mongolsku. Bezlesí na osluněných svazích Pavlovských vrchů má kontinuitu již od doby ledové, což potvrzuje mimo jiné přítomnost řady reliktních stepních druhů rostlin i živočichů. A les na severním svahu? Vzniku dnešních dubohabřin předcházel složitý vývoj, do kterého se vedle klimatických změn v době poledové promítlo i lidské hospodaření. Díky palynologickým datům z nedalekých Bulhar ale víme, že v době, kdy u Dolních Věstonic sídlili lovci mamutů, se i na úpatí Dívčích hradů (428 m n. m.) nejspíš zelenala řídká jehličnatá tajga s modříny, smrky a dokonce i borovicí limbou (RYBNÍČKOVÁ, RYBNÍČEK 1994).

Text: Tomáš Koutecký; fotografie: Tomáš Koutecký a Petr Halas

RYBNÍČKOVÁ, Eliška, RYBNÍČEK, Kamil, 2014. Palaeovegetation in the Pavlovské vrchy hills region (South Moravia, Czech Republic) around 25,000 bp: the Bulhary core. Vegetation History and Archaeobotany 23: 719–728.