Jedním z celé řady malířových záběrů z návrší mezi Krátkou a Samotínem je pohled přes kvetoucí louky na východ. I v šedivé cloně „deštivé nálady“ je uprostřed nevelkého obrazu zřetelný smrkový les na návrší Jelínkova kopce (707 m n. m.) nad Sněžným. Jelínkův kopec je na Jamborových obrazech zachycen často. Za ním na horizontu splývají bližší vrch Štarkov (679 m n. m.) se vzdálenější Prosíčkou (739 m n. m.) a jsou ještě dostatečně zřetelně vidět nad tehdy méně vzrostlým Jelínkovým lesem. V mlžném oparu se před ním téměř ztrácí stromořadí podél silnice z Krátké do Sněžného. Netvoří ho – jak je na Vysočině většinou obvyklé – jeřáby, jasany nebo kleny, ale modříny. Popředí záběru obrazu Deštivá nálada malíř opakovaně maloval, např. v obrazech Předjaří u Krátké (1942) a K jaru u Krátké (1947), od severozápadu. Úspěšná meliorace luk a založení těch stávajících v 90. letech na orné půdě způsobilo jejich floristickou nudnost. Jsou silně kultivované, s převahou pícninářsky užitečných trav. Hromádky kamení byly vesměs vyklizeny. Potěší však, že kolem silnice dosud rostou větry ošlehané prastaré modříny, byť jejich stromořadí prořídlo.

Text: Jan Lacina a Petr Halas; fotografie: Petr Halas a Josef Ptáček