Jedním z „mateřských znamének“ Vysočiny býval vřes obecný, druh rostoucí na minerálně chudých a silně kyselých půdách. Okolo první poloviny 20. století zachytil Josef Jambor působivé vřesoviště na úpatí Buchtova kopce (813 m n. m.) vícekrát. Vřesoviště tehdy rostlo na mírném návrší, příznačně nazývaném Pustina, a doprovázelo úvozovou cestu z kopce do Šamíkovic[1]. Dlouhé věky užívání cesty zanechaly v tvrdém[2] podloží hluboké zářezy. Jen nedaleko křižovatky cest, rozbíhajících se pod Buchtovým kopcem dále k Zálesí a Krásnému, se úvozová cesta nezaměnitelně rozdvojovala a právě u těch míst Josef Jambor namaloval svůj slavný Vřes na úvoze, vyznamenaný roku 1946 Cenou Země moravskoslezské.

Ve stejné době maloval Josef Jambor obraz s výstižným názvem Chudá pastva i z opačné strany, směrem k severozápadu a jen o kousek výše, a o několik let později (1951) ještě působivější Vřes u Sněžného. Malíř tehdy zachytil pole nad vřesovištěm, kde jsou půdy přece jen hlubší. Obilí již bylo sklizeno a svázáno do snopů a sušilo se v typických panácích. Právě tyto zemědělské artefakty dávaly spolu s kvetoucím vřesovištěm žňové krajině Vysočiny přitažlivě malebný ráz. Modravé pozadí obrazu tvoří na severozápadě zalesněný vrcholový hřbet Žďárských vrchů s Malinskou skálou (811 m n. m.) a Devíti skalami (836 m n. m.). Pastva domácího zvířectva udržovala vřesoviště bez náletů dřevin a rozvoje ruderálních bylin. Vřes tehdy doprovázely ještě porosty brusinek, v obraze je patrná metlička křivolaká, smilka tuhá a žluté květy patří nejspíše štírovníku růžkatému. V polovině 50. let 20. století bylo vřesoviště povápněno. Nejdříve z něj vymizely brusinky a později, slovy starousedlíka, s vřesem i malíři[3]. Vřesoviště zaniklo v průběhu 60. let 20. století. Úvozová cesta přestala být ve své horní části využívána, byla zavezena a zarostla náletem dřevin, zejména břízou, jeřábem ptačím a janovci. V jejím travnatém lemu zůstaly růst už jen ojediněle pupavy bezlodyžné a poslední utlačované trsy vřesu. Po vřesu se stýská. Bez něho přestává být Vysočina Vysočinou.

Text: Petr Halas, Jan Lacina

[1] Místní část Sněžného, pojmenovaná podle prvního osadníka Peňáze-Šamíkovského (SVOBODA 1948)

[2] Podloží tvoří ortoruly kutnohorsko-svratecké oblasti.

[3] Vřes u Sněžného nepřitahoval opakovaně jen Josefa Jambora, ale i další malíře, např. Jaroslava Polanského (1909–1970) a Bohumila Puchýře (1914–1985).

SVOBODA, Josef František, 1948. Vlastivěda moravská. II, Místopis Novoměstský okres. Musejní spolek. Brno. 720 s. + obrazové přílohy.