(1768 Toskánsko – 1836 Vídeň)

Studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni a zde se také usadil. Živil se jako malíř a kreslíř, zhotovoval portrétní miniatury pro rakouskou arcivévodkyni Marii Beatrix  d´Este a v roce 1828 se stal komorním malířem jejího syna, arcivévody Maximiliána Josefa Rakouského-Este. V letech 1820 – 1822 podnikl v družině Ferdinanda III. Habsburského cestu ze severní Itálie přes rakouské alpské země na jižní Moravu a na Slovensko (TOMAN 1950). Z těchto let od něj existují různé pohledy na Znojmo a krajinu Podyjí, s bohatou dobovou stafáží. Užíval kombinovanou techniku lavírované tuše s akcentování sépií (VÁCHA 2004). Měl schopnost zobrazovat krajinné scenerie i architektonické objekty s fotografickou přesností, a proto lze spekulovat, zda nebyl kreslířem – vyzvědačem. Jeho dílo, vzniklé na zakázku, navíc v době, kdy neexistovala fotografie, mohlo sloužit i pro vojenské účely. Soubor jeho kreseb se uchoval ve sbírkách na státním zámku Konopiště. Monsorno svou stopu zanechal i v plenérové olejomalbě oltářního obrazu Zvěstování panny Marie v kostele sv. Markéty v Příměticích (ŠÍPEK 1996).

ŠÍPEK, Zdeněk, 1996. Dva empíroví malíři na Znojemsku. In: Jižní Morava: vlastivědný sborník Brno. Roč. 32, sv. 35. Muzejní a vlastivědná společnost. Brno.  S. 315–320.

VÁCHA, Zdeněk, 2004. Nedoceněný pramen poznání jihomoravských památek. (Konvolut kreseb DD6 Giovanniho Maria Monsorna ze státního zámku Konopiště). In: Zprávy památkové péče. Státní ústav památkové péče. Roč. 64, č. 2. Praha. S. 127-136.

TOMAN, Prokop, 1950. Slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2., L–Ž. Tvar. Praha. 768 s.