Vděčným malířským motivem Josefa Jambora v době jeho pobytu v Novém Městě na Moravě byla kaskáda malých rybníčků u Horního Dvora. Letní záběr z roku 1928 Rybníčky na Vysočině malíř pořídil z hráze Horního rybníku. Záběr ze sklonku zimy roku 1929 Tání na Českomoravské vysočině ztvárnil ze svahu nad Horním rybníkem, a zachytil tak i podstatně vzdálenější končiny. Rybníčky napájí malý potůček, který odvodňuje jihozápadní svahy vrchu Kalvárie (675 m n. m.) a stéká do údolí Bobrůvky ke Svárovu. Nejvýše posazené svárovské chalupy byly koncem 20. let 20. století od Horního Dvora viditelné. Za nimi se v obrazech zřetelně zvedá zemědělsky využitý rozvodní hřbet mezi říčkou Bobrůvkou a Slavkovickým potokem. Za dalším hřbetem s poli, odděleným od předchozího zalesněnými svahy údolí Slavkovického potoka, vystupuje výrazný zalesněný vrch Chlumek (651 m n. m.) a za ním jsou ještě patrné vrchy v Pooslaví. V mozaice polí jsou v dálce usazeny Petrovice. Na obou obrazech Josef Jambor zachytil poměrně daleké výhledy do otevřené krajiny, tehdy necloněné nálety dřevin. U „Tání“ to bylo také díky tomu, že stál výše, než je to možné dnes. Malířovo místo bylo později zalesněno.
Není divu, že si tak půvabné zákoutí, po zániku nedaleké obce Mnichova (ČERNÝ 2012), vybral k vybudování Horního Dvora i rybníčků tehdejší majitel novoměstského panství Vilém Dubský z Třebomyslic. Ten je koupil roku 1588 a započal v těch místech s chovem dobytka, především s chovem ovcí (FIALA, SVOBODA 1937). Pastva formovala okolní krajinu a udržovala v ní druhovou pestrost, již dnes můžeme spatřit obvykle jen s obtížemi. S ústupem tradičního využití krajiny – pastvou, sečením, vyřezáváním dřevin a udržováním pestré mozaiky zemědělských ploch – ubylo i znamének takové péče o ni. Mezi nimi to jsou společenstva druhů suchých mezí s bedrníkem obecným, jetelem prostředním, mateřídouškou vejčitou, rožcem rolním, smolničkou obecnou, štírovníkem růžkatým, silenkou obecnou a dalšími. Ty se dodnes na mezích u Horního Dvora dochovaly, ale jen poskrovnu. Zato u rybníčků, u nichž byla obnovena pastva, můžeme nahlédnout do doby Jamborovy. Vedle druhů typicky lučních, jako jsou psárka luční nebo kakost luční, se mísí druhy pastvin a mokřadů – mochna husí, skřípina lesní, tužebník jilmový, pestré jsou i břehy s pryskyřníkem plaménkem, puškvorcem obecným, podmanivě modrým šišákem vroubkovaným či neméně krásnou zlatožlutou vrbinou obecnou. Výčtem zajímavých rostlin pozoruhodnosti u Horního Dvora ještě nekončí. Charakteristickým rysem místa jsou oblé tvary durbachitových balvanů, které okolí rybníčků dělají ještě více útulným. Připomínají podobné útvary tvořené týmiž horninami v širokém okolí Třebíče. U Nového Města ale tyto hlubinné vyvřeliny vystupují jen v podobě malých tělísek. V nedávné době byla postavena replika velkého původně roubeného haltýře, který v minulosti zásoboval vodou nejen Horní Dvůr. Obnovena byla i „tůň“ nad Horním rybníkem, která se v těch místech nacházela i dříve, ačkoli ji staré mapy nedokládají[1]. Snad by se stále ještě u Horního Dvora líbilo i Josefu Jamborovi, přestože by neměl své daleké výhledy.
Text: Petr Halas
[1] Rozhovor s vlastníkem Horního Dvora Liborem BUŘIVALEM, 2020. Nové Město na Moravě č. p. 387. Nové Město na Moravě 13. 5. 2020.
ČERNÝ, Jaromír, 2012. Počátky Pernštejnů na Novoměstsku. Novoměstský okrašlovací spolek. Nové Město na Moravě. 64 s.
FIALA, Josef, SVOBODA, Josef František, 1937. Novoměstský listinář. Č. 1., do roku 1635. Horácké museum. Nové Město na Moravě. 58 s.
