Smrček a jeho okolí byly Aloisi Lukáškovi (1911–1984) inspirací opakovaně (vznikly zde i další obrazy jako Náves ve Smrčku, Tání na Smrčku, Na cestě poblíž Smrčku). K lokalitě blízké jeho rodišti měl evidentní vztah. Ten byl pravděpodobně umocněn i setkáváním s malířem Miloslavem Dočkalem, o devět let mladším umělcem z hanáckých Bělkovic, který do Smrčku ve volném čase často a rád jezdíval a taktéž zde intenzivně tvořil. V obraze Vesnice Smrček zachytil Lukášek zátiší s jednou z cest, která do obce ze západní strany vstupuje. Jedná se o starou komunikaci, funkční s malými obměnami dle starých map minimálně poslední dvě století. Do obce vchází cesta mezi stodolami a kůlnou s tradiční kamennou podezdívkou z místního materiálu – především rul. Za stodolami je vidět první obytná budova, nad níž prosvítají vrcholové partie Sýkořské hornatiny v pozadí. Obraz dotváří vzrostlé ovocné stromy a zatravněný svah nad cestou. Úbytek starých ovocných stromů v současném pohledu umožňuje průhled na další z obytných budov v obci. Nad cestu se nově sklání vzrostlý ořešák. Větší z budov byly zachovány, i když obě stodoly poznamenal zub času. Jejich podezdívky se drolí a dřevěné části byly zasaženy dřevokazným hmyzem. Z kůlny už zbyly jen základy zarůstající lískovým křovím. Nejbližší okolí Smrčku stále tvoří zemědělsky využívaná krajina. Dominují trvalé travní porosty, využívané jako pastviny s roztroušenými ovocnými stromy a liniemi dřevin. Na tento nejbližší okruh navazují lesní porosty, jejichž rozloha se od poloviny minulého století značně zvětšila. Zajímavostí Smrčku je, že leží na tělesu hadce, poměrně vzácné ultrabazické hornině. Vegetace hadcové podloží neprozrazuje, jen na polích se občas zastaví hledači minerálů pátrající po úlomcích opálů.

Text: Tomáš Slach