Zralé obilí v podvečer u Mikulova


Zralé obilí v podvečer u Mikulova
Rozměr:
Rok:
Výtvarný druh:
Materiál:
Technika:

Někdy na začátku léta roku 1971 – v čase příslibu dobré úrody – ztvárnil Rudolf Gajdoš panoramatický pohled do krajiny u Mikulova. Malíř dal v popředí vyniknout zlátnoucímu obilí na svazích Liščího kopce (261 m n. m.), na jeho úpatí zrcadlu Mušlovského horního rybníka a v dálce netypické siluetě Pavlovských kopců. Podvečerní časně letní slunce, které se po své dlouhé dráze po nebeské klenbě uklání nad Svatým kopečkem (363 m n. m.) a Turoldem (385 m n. m.), prozrazuje pohled k severozápadu. I když již tehdy byla krajina dotčená zemědělskou velkoprodukcí s rozlehlými lány polí, udržovala si stále dojem uklizenosti. Hranice scelených zemědělských parcel ještě neoddělovaly houštiny dřevinných náletů a díky svérázu teplé oblasti probarvovaly i intenzivně obhospodařovaná pole pestré plevely. Třebaže obilí nahradily hlavy vinné révy, pěkné plevely tam stále rostou. Zbytečky zarůstajících suchých trávníků prozrazují na samém okraji Panonské pánve panonskou květennou oblast. I když jsou v záběru obrazu stepní trávníky doma, v polní krajině okolo Mušlovského horního rybníka se jich už mnoho nedochovalo. Představu o nich si je ale možné udělat, navštívíme-li nedaleký Liščí vrch, který měl malíř za zády. Dříve zemědělsky využité zázemí pod výpustí Mušlovského horního rybníka zarostlo křovinami a lindami (topoly bílými) s žahavým podrostem kopřiv a hladinu nádrže zmenšilo výrazné sucho posledních roků. Na rozdíl od 70. let 20. století, kdy bylo lidstvo s menší intenzitou než dnes strašeno globálním ochlazováním, má být nyní hrozbou pravý opak (KREMLÍK 2019).

Text a fotografie: Petr Halas


KREMLÍK, Vítězslav, 2019. Obchodníci se strachem: průvodce skeptika po klimatické apokalypse. Dokořán. Praha. 231 s.

Místo a směr (48.7970500°N, 16.6919750°E, 300°) srovnávacího záběru k obrazu Zralé obilí v podvečer u Mikulova na podkladu Základní mapy ČR.