Jamborův jarní pohled na Tišnov z roku 1935 zachycuje historické jádro města s horou Květnicí (470 m n. m.) od starého hřbitova, jehož zeď měl malíř doslova za zády. Místo nese název Na Hrádku, nicméně pozůstatky středověkého feudálního sídla bychom tady hledali marně. Kde přesně se nacházelo, je dodnes malým tišnovským tajemstvím. Co se naopak ze středověkých časů kupodivu zachovalo, je rozsáhlá a téměř nezastavěná plocha mezi hřbitovem a pohledově dominantním kostelem sv. Václava. Její součástí byla odedávna rajská zahrada, na niž pak navazovaly další zahradní parcely související se zástavbou podél dnešní ulice Brněnské (zcela vlevo). Malebná scenérie města, která se v tomto prostoru otevírá, nemohla uniknout zájmu Josefa Jambora. Měl to sem nedaleko, protože jedna ze zahrad náležela k domu, ve kterém bydlel. V popředí obrazu vidíme cestu vedoucí podél hřbitova a za ní pozemky s množstvím ovocných stromů připravených na květ. Jejich vápnem natřené kmeny ladí s barevnou mozaikou štítů a střech tišnovského centra. Obraz rámují svahy Květnice s bezlesými enklávami, které v té době rád navštěvoval slavný český botanik Jan Šmarda (1904–1968). Při pohledu na současný stav jistě potěší, že tvář Tišnova se ani za dlouhých 85 let v zásadních rysech nezměnila. Zachována je úroveň zástavby a na svém místě stojí nejen hlavní dominanty, jako např. kostel nebo radnice s mansardovou střechou, ale rovněž řada dalších budov. Nenajdeme zejména ty, jež zasáhlo bombardování v dubnu 1945. Z novějších realizací se pohledově výrazněji uplatňuje pouze architektonicky málo kvalitní novostavba před kostelem. Volné prostranství někdejších zahrad bylo v roce 2018 velmi zdařile přeměněno na městský park. Jak dlouhý čas uplynul od roku 1935, nám názorně dokládají kmeny lip v aleji v popředí, vysazené nejspíš těsně po vzniku obrazu, a také svahy Květnice daleko více porostlé dřevinnou vegetací. Ve stopách prof. Jana Šmardy v nich ještě nedávno přírodní krásy s láskou objevoval krajinný ekolog a geobiocenolog Jan Lacina (1944–2020). Svým způsobem je na blízku i samotný Josef Jambor, neboť se svojí ženou Boženou spočívá na místním hřbitově.

Text: Tomáš Koutecký; fotografie: Tomáš Koutecký a Petr Halas