Mírně asymetrický vrch Bohdalec[1] (790 m n. m.), pokrytý ve své severní polovině stejnojmenným lesem, ztvárňoval Josef Jambor s různými motivy popředí nejčastěji z okolí Krátké. Roku 1956 dal ale kopci vyniknout nad rozsáhlou planinou s poli a loukami, klesající z úbočí bezejmenného návrší (690 m n. m.) nad Kadovem. I obrazem Podzim u Kadova se Josefu Jamborovi podařilo zachytit, co mizí, co ztrácí svůj půvab a krásu (KAFKA 1956), když jím zdokumentoval pohled do mělkého údolí Fryšávky, tehdy jen z poloviny zalesněného. Změny, které se od té doby odehrály, jsou podstatné. Orná půda v popředí (trať V Janíčkově – U Janečků[2]), kterou nerozlučně doprovázely pruhy kamenic, byla zatravněna. Kamenice, až na jedinou, byly při scelování polí rozebrány. Již v ní, jako v době Jamborově, nedominuje metlička trsnatá střídaná po opadu listí narezlými keříčky borůvčí. Zarostla lískami, bezem červeným a vysokými ruderálními bylinami, zejména kopřivami, pýrem a maliníkem. Už jen ojediněle v ní rostou průvodci smilkových trávníků rozchodník velký a violka psí. Poslední keříčky borůvčí jsou okousávány zvěří. Pod silnicí z Kadova do Krátké, kterou lze v obrazu vytušit jen jako barevné rozhraní mezi zelenými poli a nažloutlými loukami, byly rozsáhlé plochy luk zalesněny. Jak sám název trati – V jezerách – napovídá, šlo o vlhké louky, obtížně obhospodařovatelné[3]. Bezpochyby v nich na chudém podloží ortorul rostly druhy, které se dochovaly mezi Kadovem a Krátkou už jen velmi vzácně. A tak je to s mnoha (dřívějšími) loukami a pastvinami ve Žďárských vrších. Také vzdálené kopce Bohdalec[4] a vpravo od něj Metodka (788 m n. m.) s odraneckými chalupami měly na svých úbočích vlhké louky a pastviny (např. Velké a Malé pastvisko)[5]. Podle posledních zbytečků rašelinných luk s tolijemi[6] a s rosnatkami u Odrance můžeme tušit, jak krásné to nejen tam ještě v 50. letech 20. století asi bylo.
Text a fotografie: Petr Halas
[1] Podle amatérských geodetů, kteří nadmořskou výšku Bohdalce měřili opakovaně, dosahuje kopec 801,1 m. (ZELENÁ KŘÍŽOVÁ 2016). Potvrzeno. Osmistovek je o jednu více. In Žďárský deník: Vysočina: deník Žďárska, Velkomeziříčska, Novoměstska, Bystřicka, Velkobítešska, Svratecka. České Budějovice. Vltava-Labe-Press. Č. 182, s. 3).
[2] Pozemky patřící ke známé kadovské hospodě U Janečků. Rozhovor s Miroslavem ŠTĚRBOU, 2020. Kadov č. p. 15. Kadov 24. 9.
[3] Rozhovor s Josefem DOSTÁLEM, 2020. Kadov č. p. 3. Kadov 6. 5.
[4] Do 60. let 20. století byla na Bohdalci vojenská rozhledna, kterou ale Josef Jambor ve svých obrazech, zřejmě jako technickou vymoženost nemaloval. Svahy Bohdalce směrem ke Kuklíku byly bohaté na borůvčí a okraje lesů na porosty brusinek. Jejich sběr bylo zvykem si odpracovat v lese tzv. „na lásku“. Rozhovor s Jaroslavem TLUSTOŠEM, 2020. Odranec č. p. 20. Odranec 27. 8.
[5] Rozhovor s Jaroslavem TLUSTOŠEM, 2020. Odranec č. p. 20. Odranec 27. 8.
[6] Toliji bahenní se ve Ždárských vrších říkávalo lidově kuří prdel. Janu Lacinovi toto lidové pojmenování sdělil anonymní pamětník při natáčení dokumentu Žďárské vrchy – krajina útulná? Pojmenování vychází z nápadného tvaru pestíku tolije bahenní.
KAFKA, Bohumír, 1956. Josef Jambor. Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod. 16 s. + 17. s. obrazových příloh.
ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena, 2010. Rokytno. Ze života malé horské vesničky. SDH Rokytno. 112 s.
