Okolí Sněžného ve Žďárských vrších bylo pro malíře krajináře vděčným objektem zájmu. Maloval je například Josef Jambor (1887–1964), Jaroslav Polanský (1909–1970), František Emler (1912–1992), Bohumil Puchýř (1914–1985), také rodák ze Sněžného Bohdan Lacina (1912–1971), ale i v Paříži narozený Jiří Karel Heřman (1892–1969). Ten se po návratu z Francie na čas usadil na Vysočině, poté na Valašsku a nakonec od roku 1930 žil trvale v Uherském Hradišti (MARTYKÁNOVÁ 2017). Nejen obraz Sněžné z roku 1955 ale prozrazuje, že se malíř na Vysočinu rád vracel. Působivý záběr ztvárnil z míst Pod Slámovým kopcem od polní cesty pod zemědělsky využívaným dvojvrším, které se zvedá východně od Kuklíku (K Bohdalci 716 m n. m. a kóta 720 m n. m.). V těch místech se dodnes uchovaly prvky harmonické krajiny podobné těm, které malíř zachytil pohledem k severu. Tehdy i dnes tvoří popředí záběru louky pokrývající svahy až k chalupám ve Vříšti a dále k Fryšávce tekoucí na dně údolí. Cesty dosud lemuje borůvčí a vlhká místa porůstá skřípina s blatouchy. Pěknější kousky luk a mokřadů, kterých ale nepochybně od dob Heřmanových podstatně ubylo, zpestřují i porosty rdesna hadího kořene.
Sněžné samo je usazeno mezi mírným návrším Vrchy (726 m n. m.) vlevo a návrším Na Pustině, které se v záběru zvedá nad oběma sněženskými kostely směrem k zalesněným svahům na horizontu. Výrazný vrch je Vysoký kopec (806 m n. m.), vpravo od něj vystupuje svah Buchtova kopce (813 m n. m.). Jak Buchtův kopec, tak i výstižně nazvaná polní trať Na Pustině poutaly pozornost malířů zvláště pro bohaté porosty vřesu. Ty tam dnes už najdeme. Zůstaly jen poslední skomírající rostlinky, které odolaly vápnění v 50. letech 20. století a také ještě nepodlehly konkurenčnímu soupeření s bujnými bylinami po ústupu od tradičního využití pastvou a sečením.
Z význačných staveb je v záběru patrný v nejvyšší poloze kostel sv. Kříže, vpravo od něj evangelický kostel a při vjezdu do Sněžného od jihu ještě komín bývalého družstevního lihovaru. Ten v průhledu stromovou alejí, inspirován stylem Vincenta van Gogha (1853–1890), ztvárnil roku 1934 Bohdan Lacina.
Celkový dojem ze srovnání je příznivý. Třebaže scelením zemědělských pozemků zmizela líbivá barevná mozaika různorodě obdělávaných políček, zůstaly zachovány linie cest, kamenic a doprovod alejí okolo silnic. Preciznost a věrohodnost malířova ztvárnění dokládají i jednotlivé stromy. Příkladem je mohutná lípa velkolistá (s obvodem kmene 512 cm) ztvárněná zhruba ve středu obrazu, která dosud roste u silnice do Líšné.
Text a fotografie: Petr Halas
MARTYKÁNOVÁ, Marie, 2017. Jiří Karel Heřman (1892–1969): ateliér plný pohody. Uherské Hradiště: Muzejní spolek v Uherském Hradišti, z. s. ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti, p. o. 125 s
