Obecní pastviny byly jedním z vděčných motivů malíře Františka Řehořka (1890–1982). Rozprostíraly se v nejvýše položených zemědělsky využívaných částech kořeneckého katastru – až k 710 m n. m. – odkud sbíral svoje prameny potok Kořeňák. A sbírá je tam dodnes. Už sama o sobě málo úživná půda na podloží kulmských drob, na mnoha místech podmáčená, omezovala možnosti jiného hospodaření. Nebylo tak vhodnějšího užívání v dobách rozšířeného chovu domácího zvířectva, než že území sloužilo jako pastvisko. Nad ním se nesměle zvedají kulminační vršky Drahanské vrchoviny s Paprčem (721 m n. m.) zalesněné od přelomu 18. a 19. století smrkovými lesy. S popředím vodních zrcadel, odrážejících letní oblaka, maloval František Řehořek Pastvisko opakovaně. Protože byl snad především malířem figurálních motivů, oživoval obraz oblíbenou stafáží s pasačkou koz. Dávno jsou pryč doby, kdy Pastvisko sloužilo svému účelu. Tatam je ryzí prostota, z níž vyrůstaly bradáčky vejčité, čertkusy luční, prstnatce májové, pětiprstky žežulníky, tolije bahenní, všivce lesní a zvonečníky hlavaté, které tam dříve bylo možné nacházet. V oblacích nad nimi už rok co rok nepoletují ani čejky volající do kraje svoje „kjuvít“.
Kořeňák! Jak libozvučné je ve své rodné horské hanáčtině jméno potoka nazývaného nyní oficiálně Kořenecký (potok). Pramení východně od Kořence na bývalých obecních pastvinách, které se pozvolna svažují k západu – ke Kořenci – od zalesněné rozvodní vyvýšeniny s Paprčem (721 m n. m.), označovaným na některých mapách také Babáč. Obecní pastviny byly dlouhodobě udržovány bez náletů dřevinné vegetace pastvou, přinejmenším až k místům, která František Řehořek (1890–1982) v obrazu Pramen Kořeňáku zachytil. I v komorním detailu malého krajinného záběru zdokumentoval malíř doklady dřívějšího hospodaření. Ačkoliv se místo od začátku 60. let 20. století významně změnilo, dávají dosud zachovalé porosty borůvčí a dalších nenáročných druhů rostlin blízkého okolí tušit, že i tehdy prameniště Kořeňáku utvářela málo produktivní rostlinná společenstva. Malířův syn, botanik Vladimír Řehořek (1933–2021), zaznamenal (ŘEHOŘEK 1972) ještě před zásadním přetvořením pramenného místa maličký krátkověký a dnes u nás vymírající druh rozchodník huňatý, doprovázející obvykle společenstva rašelinných luk. Můžeme se tak dohadovat, že tam s ním společně rostly i další druhy rašelinných a vlhkých luk v okolí Kořence tehdy běžné (ŘEHOŘEK 1972), jako např. čertkus luční, kozlík dvoudomý, prstnatec májový a tolije bahenní. Na ty už u Kořence, natož u pramene Kořeňáku, jen tak nenatrefíme. Na některých vlhkých loukách vyrostla (překvapivě) nová zástavba, jiné jsou pravidelně udržovány jako golfové hřiště a ty okolo pramene Kořeňáku zanikly pod hladinou nově vybudované vodní nádržky.
Text: Petr Halas
ŘEHOŘEK, V. (1972). Příspěvek ke květeně Drahanské vrchoviny. II. Část speciální. – Preslia 44: 67–87.
