Jeřáby byly se svými výrazně zbarvenými plody pro malíře Vysočiny vděčným motivem. Josef Jambor je ztvárnil opakovaně, např. v obraze Alej s jeřáby (1918), Staré jeřáby (1929), Jeřábová alej ve Vlachovicích (1930), Jeřáby v mlhavém počasí (1935), Jeřáby v květu (1936), Dva jeřáby u Krátké (1954), Jeřáby s Bohdalcem (1958) a vícekrát maloval alej okolo bývalé silnice do Studnic, např. v obrazu Jeřáby u Studnic (1962). Někdy v 50. letech 20. století zachytil i plodící vitální jeřáby při silnici z Krátké do Sněžného. Nejmladší z těch, které maloval, již chřadnou. Ty u silnice ke Krátké se nedochovaly vůbec. Doprovodnými stromy je ale silnice zajímavá dodnes. Jednak ji místy dosud provází staré modříny, které u silnic nejsou až tak časté, a pozoruhodné jsou i na vláhu náročné olše lepkavé. Záběr obrazu směřuje k severu, k Podlesí usazeném na svazích Vysokého kopce (806 m n. m.). Na nejvzdálenějším horizontu vystupují vrchy mezi Březinami a Pustou Kamenicí. V popředí malíř zachytil okolo silnice pole. Ta nad silnicí jsou dodnes obhospodařována a v létě jejich okraje zdobí nejnápadněji květy chrpy modráku. Pole pod silnicí až k lesu Smrčiny (v levé části obrazu) byla zatravněna. Až na chybějící dozrávající jeřáby, které patří k létu i k Vysočině, se krajina při pohledu zdálky výrazně nezměnila.

Text a fotografie: Petr Halas