Pro svůj záměr ztvárnit jeden z význačných kopců Tišnovska – Čebínku (429 m n. m.) – si vybral malíř Emanuel Ranný st. mírné návrší v jižní části Čebína. Návrší se nazývá podle nedalekého stejnojmenného vrchu Dálka (345 m n. m.). Mírně se stáčející ulice obklopená hanáckými chalupami směřuje k Čebínce, jejíž jižní a jihozápadní svahy tehdy téměř souvisle pokrývaly panonské stepní trávníky, přerušované výchozy vápencových škrapových polí a skal. Čebínka leží při východním okraji výrazné sníženiny Boskovické brázdy, jejíž permokarbonské horniny (slepence) byly společně s útržkem devonských vápenců a granodioritů přilehlého brněnského masivu včleněny do její stavby. Vypíná se z usazenin mladotřetihorních mořských vápnitých jílů (téglů) a písků, překrytých většinou ještě mladšími čtvrtohorními sprašemi. Čebínka měla i v minulosti většinu svahů zalesněnou. Nezalesněné byly především svahy na vápencích ukloněných k jihu. Zvláště kombinace jižní orientace svahů Čebínky, jejich velkého sklonu a poloha na významné křižovatce šíření druhů z teplejších (sušších) částí jižní Moravy Boskovickou brázdou a údolím Svratky přispěly k bohatství její flóry. Zajímavé je i srovnání odlišnosti flóry Čebínky, Květnice (470 m n. m.) a Dřínové (379 m n. m.). Historické prameny (ŠMARA 1930) z Čebínky uvádějí celou řadu cenných druhů rostlin, z nichž většinu tam dnes již zřejmě nenajdeme. Jsou to např. čilimník nízký, jablečník obecný, jetel červenavý, kavyl Ivanův, kavyl sličný, lomikámen trojprstý, pelyněk metlatý, pryšec mnohobarvý, snědek chocholičnatý, třešeň křovitá, vemeník dvoulistý, zvonek boloňský a zvonek sibiřský. Některé se na malých pozůstatcích dřívějších rozsáhlých svahů udržely dodnes, např. hořec křížatý, hvězdnice chlumní, kavyl vláskovitý, koniklec velkokvětý, lnice kručinkolistá a sesel sivý. Česnek šerý horský, má-li místo, roste v těch místech hojně dodnes. Za pozornost ale stojí i zbytky panonských dubohabřin na východních svazích kopce. Jedná se o ukázku předrženého porostu původně udržovaného tradičním výmladkovým způsobem hospodaření. Uplatňují se v něm z dřevin zejména dub zimní, habr obecný, javory (babyka, mléč i klen), jeřáb břek, dřín jarní, brslen bradavičnatý a v podrostu lesostepní a teplomilné byliny, například bělozářka větvitá, okrotice bílá, tolita lékařská, violka divotvárná, vratič chocholičnatý nebo kamejka modronachová. Právě kamejka na Květnicí chybí, ale pak se výše v údolí Svratky objeví ještě na Dřínové, kde její porosty právě ustupují dalšímu lomu. Jaká to velká škoda těchto malých hor!
Text a fotografie: Petr Halas
ŠMARDA, Jan, 1930. Studie o zeměpisném rozšíření rostlin v úvale tišnovském. Zprávy komise pro přírodovědný výzkum Moravy a Slezska. Oddělení botanické, číslo 8. Rolnická tiskárna v Brně. S. 101–109.
