(1901 Doudleby nad Orlicí – 1979 Rokytnice v Orlických horách)

Ještě než začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Nejedlého (1945–1948), prošel Jindřich Šimek soukromě krajinářskou školu Aloise Kalvody, Františka Kavána a Oty Bubeníčka (1943). Již v předválečném období měl několik samostatných výstav v jižních a jihozápadních Čechách. V roce 1950 se zúčastnil pražské celostátní přehlídky Výtvarná úroda (MALÁ 2006). Podnikl studijní cesty po ltálii a Rakousku. Vedle širšího krajinářského záběru byla zejména v 60. a 70. letech osou Šimkovy tvorby rodná krajina Orlických hor a jejich podhůří, které jej uchvátily natolik, že se k nim po celý život vracel. Více než kterýkoliv jiný umělec věnoval pozornost zejména uměleckým a stavebním památkám, které se často stávaly dominantou jeho obrazů. V jeho díle se také často objevují krajinné motivy z románů Aloise Jiráska, mající vztah k Podorlicku. V posledních letech svého života vytvořil řadu grafických listů s motivy Podorlicka a Novoměstska. Za svůj život více než čtyřicetkrát stěhoval, v posledních letech života pobýval na rokytnické faře, kde také v roce 1979 zemřel. Několik děl vlastní Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou. Jeho lásku k malbě od útlého mládí vstřebávala jeho vnučka, nyní také malířka, Jindřiška Kühnová.

MALÁ, Alena (ed.), 2006. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2006. Svazek XVI., Šan–Šta. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 375 s.