(1896 Křivé–1958 Velké Karlovice)

Od dětství rád kreslil na všechno a čímkoli, což vyústilo ve studium historické malby na Akademii výtvarných umění ve Vídni a poté studoval i na Akademii krásných umění v Paříži. 1. světovou válku prožil v Dolomitech, hory měl rád. Po válce se vrátil ke studiu do Vídně, několik let žil v Jugoslávii, kde přednášel dějiny umění a estetiku. Do roku 1930 cestoval po Evropě mladšími bratry (Josef a Ludvík, též malíři – MALINA 2015). Vedle malby krajin (převážně horských) a květin se také věnoval divadelní scénografii. Ve Schneiderkově díle lze sledovat tvůrčí vývoj. Do poloviny 30. let byl takřka výhradně krajinářem, potom své obrazy často oživoval figurální stafáží. Programově se omezil ve výrazových prostředcích na drsnou krásu valašské přírody (zachycoval ji nejen za slunného počasí, ale za mlhavých deštivých dnů, bouří a sněhových vánic), radosti, starosti i těžkou práci lidí. Od roku 1931 byl kulturním atašé v Bulharsku, kde na žádost krále restauroval byzantské památky. V roce 1934 přesídlil do Uherského Hradiště (MALÁ 2005), v roce 1939 se usadil na Soláni, kde si postavil dům s ateliérem a kde také náhle zemřel uprostřed příprav na soláňský Salón (neformální a oblíbené skupinové výstavy). Od rodiny zemřelého malíře tento objekt koupil (a od roku 1960 v něm žil) malíř Karel Hofman (dnes galerie a penzion Valašský ateliér u Hofmanů). Alois Schneiderka byl také výtvarným poradcem při natáčení filmů, zabýval se knižními ilustracemi (např. Slezské písně Petra Bezruče), s oblibou maloval i kostelní interiéry.

MALINA, Dalibor, 2015. Malíři bratři Schneiderkové: Alois Schneiderka, Josef Schneiderka, Ludvík Schneiderka.  Kruh přátel Karla Hofmana. Velké Karlovice. 299 s.

MALÁ, Alena (ed.), 2005. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců: 1950–2005. Svazek XIV., Sh–Sr. Výtvarné centrum Chagall. Ostrava. 365 s.