(1777 Greifswald – 1838 Vídeň)

Vyrůstal v učitelské rodině ve starobylém hanzovním městě na pobřeží Baltského moře. Po studiu filozofie se ve svých 27 letech obrátil ke studiu umění na Akademii výtvarného umění ve Vídni. V letech 1808–1810 pobýval na studijní cestě v Římě, kde se cvičil coby malíř historických námětů. Po návratu do Vídně se uchytil jako učitel kreslení u knížat ze Schwarzenbergu(GLONEK 2012). V roce 1816 se za svého mnichovského pobytu seznámil s Aloisem Senefelderem, který ho zasvětil do tajů umění litografie. Rok na to pilný Kunike obdržel vlastní licenci na zřízení kamenotiskárny, přičemž ji již v prvních letech samostatné činnosti dokázal pozdvihnout na nejúspěšnější litografický podnik ve Vídni, který se záhy stal (společně se státem podporovaným Litografickým institutem v Mnichově) nejdůležitějším školícím pracovištěm v oboru kamenotisku(VOIT 2008). Ve spolupráci s Jakobem Altem, Franzem Wolfem a řadou dalších vynikajících kreslířů tiskl portréty, veduty (s důrazem na historickou dominantu), jinou volnou grafiku i objemná knižní alba. Z našeho národního pohledu je nejvýznamnější cyklus se 198 litografiemi (1833–1835) Mahlerische Darstellung aller vorzüglicher Schloesser und Ruinen der oesterreichischen Monarchie. Nach der Natur von mehreren Künstler gezeichnet und lithographirt von Dr. F. A. Kunike. Obsahuje tabule z oblasti Čech (celkem 97 výjevů), Moravy (70 výjevů) a Slezska (11 výjevů). Všechny listy nesou typické znaky Kunikeho dílny, kde se hojně uplatňuje realistická krajina s ústředním motivem zasazeným do pastýřské krajiny se stafáží v popředí.

Glonek, Jiří, 2012. Grafická alba Moravy a Slezska z dílny Friedricha Adolpha Kunikeho a Eduarda Hölzela. Bibliotheca Antiqua 2012: sborník z 21. konference, 7.–8. 11. 2012. Olomouc. s. 69–84.

VOIT, Petr, 2008. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. 2 svazky. Libri. Praha. 1350 s.